Po dvou letech do Varnsdorfu opět zavítal dvojnásobný držitel Grammy, kytarista Laurence Juber. Po něm pak na svatomartinském dvojkoncertě ve středu 11. listopadu 2015 na varnsdorfské Lidovce zahrála ještě blues-rocková formace Linwood Lee Taylor Trio.
Řeknu vám, že nezávidím pořadatelům podobných akcí. Člověk nemá dopředu jistotu, že když na vesnici přitáhne něco podobného kalibru, tak to nebude poslední akce před bankrotem. Pravda, minule to sice byl ohromný úspěch, ale přece jen jsme o něco dál a leckterá (ne)návštěvnost je víc než alarmující. Nakonec ale všechno dobře dopadlo, potřebné limity byly překročeny a snad to nebylo naposledy, co jsme tu něco tak výborného mohli poslouchat.
Do sálu se s komplikacemi namačkalo víc než dvě stovky posluchačů (balkony zůstaly zavřené), odkudsi se nakonec vylíhl dostatek židlí a už během hraní se začala prodávat CéDéčka. Já si navíc od Standy Barka, který tenhle přírodní úkaz v rámci festivalu Kytara napříč žánry dovezl, vyslechl i pár podrobností o způsobu ladění a hry. A taky získal naději, že pokud hvězdy a sponzoři budou nadále příznivě nakloněny/i, možná se příští rok dočkáme další parádní akce.
Po krátké pauze, kdy Laurence Juber ochotně podepisoval CéDéčka i plakáty (každého se zeptal na jméno, aby mohl napsat věnování!), se na pódiu objevilo Linwood Lee Taylor Trio. Začátek byl solidní, hrálo se přesně to, co bych do jakékoli encyklopedie zařadil pod heslo blues. Jenže potom se to nějak trochu zvrtlo, stal se z toho takový normální bigbít, že jsem skoro v jednu chvíli měl pocit, že v refrénu slyším „až se bude psát rok 2006“. A lidi začali odcházet, v docela velkém počtu. Konec to naštěstí trochu napravil, před prořídlým sálem zazněl řízný rock a jako závěrečný přídavek Hoochie Coochie Man.
Alespoň malá zvuková ukázka:
