Minulý týden jsme velmi pozorně sledovali přehlídku ‚amatérských‘ divadelníků a opravdu to slovo ‚amatérský‘ patří do uvozovek, protože představení, která byla na programu bez problémů splňovala všechny požadavky na profesionální výkon. Stejně profesionální byli i organizátoři přehlídky, kteří jsou převážně také herci místního spolku Jirásek. Šéfkou a prezidentkou byla Dita Krčmářová a je fajn, že některým prezidentkám se může tykat:
Jaký to Dito teda vlastně letos bylo?
Bylo to krásný) Ale začněme čísly: letos, stejně jako už vloni, přehlídku zdobila vysoká návštěvnost. Počítám v průměru stodvacet lidí na jedno představení, což je úžasné (rozhovor proběhl v sobotu odpoledne, kdy ještě nebyla všechna čísla k disposici, pozn. red.). Týká se to třeba i náročnéhoho představení Bubny Bertolda Brechta (BodyVoiceBand Praha), které se odehrávalo ne úplně tradičně v aréně, ale i třeba představení Život nedoceníš (Radio Ivo), které se odehrálo v salonku divadla. A nejen, že diváci dorazili, ale vystoupení u nás si pochvalovali i divadelníci, kteří dorazili. Chválili si obecenstvo i festival a mnozí by tu rádi hráli znovu, což nás samozřejmě těší.
Součástí přehlídky byla i dětská představení, která jsem, přiznávám, nestíhal. Jak se osvědčil tenhle bod programu?
Skvěle. Hrálo se pro mateřské školky a pro první stupeň, pak i pro druhý stupeň a střední školy a nakonec v sobotu i pro veřejnost a všechna představení měla úspěch. Překvapil nás nejenom zájem škol, ale i právě veřejnosti, a je vidět, jak zájem o tato představení rok od roku stoupá a jak se publikum naučilo zase do divadla chodit.
Takže musíme vydržet!
(Dita Krčmářová při zahájení přehlídky s Františkem Zborníkem …)
Za tu dobu, kdy došlok obměně organizátorů přehlídky, je každý rok Českolipský podzim o něco větší .. budete takhle pokračovat dál?
Hrálo se od úterka do soboty, někdy i tři představení za den a já myslím, že si to pondělí necháme volné. Nakonec musíme všichni chodit taky do práce. A teď už můžu říci, že jsme se trochu té délky báli, ale všechno dobře dopadlo. Největším strašákem byl čtvrtek, ale ani ten neznamenal žádný propad.
Letos byl součástí programu jenom jeden — taneční — workshop. Nebylo by tedy na pořadu dne přidat nějaký další? Dali jste světu najevo, že je tu divadlo, že jsou tu divadelníci a teď byste je mohli pozvat, ať se to také naučí.
Napadlo nás to a mluvili jsme o tom, ale budeme to muset důkladně zvážit.
Takže radost?
Ano. A víš z čeho já mám největší radost? Z toho, kolik se prodalo permanentek. Z toho, kolik lidí chtělo vidět všechna představení. Kluci se se mnou sázeli, že jich nebude víc než čtyři a bylo jich osm jedenáct! A to znamená, že ti lidé se na tu přehlídku těší, že sem rádi chodí a že chtějí vidět všechno!
Příští rok bude ČDP po čtyřicáté, pěkné, kulaté číslo. Chystáte něco extra?
Ještě jsme neskončili ten devětatřicátý!
Ale ano, přemýšlíme o tom a myslím, že k té čtyřicítce to nebude jenom týden v listopadu, ale že nějaké akce proběhnou už v průběhu roku.
(a při zakončení)
Vraťme se tedy ještě k letošnímu ročníku, ono toho taky nebylo málo.
Ano, máme uplně nový web, otevřeli jsme i na facebooku stránky jenom pro divadelní podzim a také jsme letos poprvé vydávali festivalový papírový deník Podzimní listy a to je tedy velký fičák!
Dík za rozhovor, je pěkné vidět, že to jde.
