Na začátku leží na jevišti pouze jedna bedna a v té je všechno, co diváky bude v následující půldruhé hodině přivádět k úžasu. Jak nemilovat divadlo?!
Marquezův román Sto roků samoty se nedá jednoduše zdramatizovat a převést na jeviště, to je jasné každému, kdo ho četl. Je to ale text, který nenechá nikoho klidným a k dramatizaci bude svádět jistě celé generace divadelníků a jistě existují celé zástupy televizních producentů, kteří by rádi podle této předlohy natočili nějaký megaseriál.
Slovenský soubor divadla Shanti se pod vedením režiséra Josefa Krasuly rozhodl z Marquezova románu vypreparovat příběh rodiny Buendiů. Ten je ale i tak dost košatý na to, aby ho ho diváci ‚pobrali‘ a ve vyprávění se neztratili. Inscenace ja ale tak strhující, že osobně doporučuji nesledovat jednotlivé minipříběhy a nechat se okouzlit gejzírem nápadů, které nikdy nekončí a s velkou invencí zachovávají magické kouzlo předlohy.
Doufám, že alespoň část toho kouzla zůstalo v našich fotografiích.
