Vernisáž fotovýstavy Tady žijeme

Máme za sebou další vernisáž, a vy všichni se můžete zajít do výstavní síně na zámku ve Šluknově podívat na novou fotovýstavu.

Byl to trochu adrenalin, termíny napjaté do poslední chvíle, ale nakonec se všechno zadařilo. A my doufáme, že účastníci vernisáže byli stejně spokojeni jako my, a že tak budou spokojeni i všichni ti, kteří na výstavu, která vystřídala tu předchozí, do konce roku dorazí.

Spolek Ještě žijem z Velkého Šenova, který nás v téhle oblasti zastřešuje, získal pro výstavní a propagační činnost podporu z několika stran. Nyní prezentované téma – fotodokumentace měst, obcí, památek a turistických lokalit Šluknovského výběžku s cílem vytvořit soubor tištěných fotografií pro pořádání nejrůznějších tematicky rozličných výstav – podpořil Ústecký kraj. Momentálně jsme vybrali 60 obrázků především ze Šluknovského výběžku s mírným přesahem po okolí (i do sousedního Saska), abychom veřejnosti představili region jako místo, kde žijeme, a žijeme tu rádi. Řada z těch fotografií byla u nás na webu k vidění v digitální podobě, ale věřte tomu nebo ne, když je vidíte ve velkém formátu v podobě papírové, je to úplně jiné kafe.

Sám hejtman, který minulý týden o výstavu projevil zájem, se sice nakonec z časových důvodů omluvil, ale lidiček dorazilo dost. Takže děkujeme všem ze zámku, že jsme u nich našli první azyl pro zahájení prezentace projektu, děkujeme kvartetu AMOS pod vedením Patrika Englera, se kterým jsme si zavzpomínali na Igora Heinze, děkujeme Ústeckému kraji, protože bez peněz se těžko cokoli dělá, děkujeme těm, kteří si s námi už domlouvají termíny dalších výstav (v tuhle chvíli jsou v plánu tři další), díky o.p.s. České Švýcarsko a KČT Krásná Lípa a všem ostatním, kteří mě začali tahat naším krajem, a samozřejmě děkujeme všem, co přišli. A myslíme si, že výstava začala plnit účel hned od začátku – někteří už totiž během vernisáže přišli sondovat, kde a co to vlastně občas je. Smiřte se s tím, že popisky vám lokalizaci moc neusnadní :-)

PS: A aby se pan ředitel nezlobil – nakonec to dopadlo tak, že výstava je jednoautorská, protože ze všech ostatních vylezlo, že „město-moře-kuře-stavení“ vlastně nikdo nefotí. Takže všechno, ač jsem se nikdy za krajináře nepovažoval, je z mého archivu. Howgh.