Expresivní představení Brechtovy ranné hry Bubny přivezla do České Lípy kumpanie BodyVoiceBand, skupina spolužáků a nedávných absolventů DAMU. Režisérkou představení byla Jaroslava Šiktancová, která v besedě po představení prozradila, že se stejným textem pracovala se stejnou skupinou herců už v prvním ročníku jejich studia, že se ovšem inscenace dosti výrazně liší.
Jaké to bylo na jevišti? Bezvadné. Hrálo se v aréně, takže se na jeviště musel směstnat nejen soubor, ale také diváci, kteří připravené židličky zaplnili do poslední, takže nás byla celá stovka.
Herci nalíčeni a oblečeni stylizovaně á la kabaret třicátých let minulého století hráli, chtělo by se říci, jako o život, ale zároveň to nikdy nepřehráli, jestli mi rozumíte. Hráli prostě velice přesně.
Text hry: ‚příběh pokřivené společnosti, která se doposud přiživovala na průběhu první světové války. Její konec jako by ale obrátil kameny. Všechen hmyz pod nimi ukrytý dává se do pohybu. Živí i mrtví se vracejí do svých domovů‚ ovšem funguje univerzálně, jako vždycky, když je téma lásky, nenávisti, zrady a dalších — hluboce lidských — vlastností a nevyhnutelností napsáno a interpretováno upřímně.
Součástí inscenace je také hudba, která ovšem s ohledem na cenu originálních brechtovsko-weillovských songů byla nahrazena písněmi novými vlastními; myslím, že kdyby to nebylo napsané v programu, ani by si toho člověk nevšiml.
(Je to ovšem zajímavý dílek poznání toho, jak funguje divadelní provoz: i samo uvádění Brechta je velice drahá kratochvíle, ovšem díky právě tomuto českolipskému uvedení rozhodl se soubor prodloužit licenci na uvádění Bubnů, takže ho můžete vidět (jenom a pouze) na jejich domácí scéně JAtka 78).
Kdybych měl tuhle zprávu zkrátit do jedné věty, napsal bych: takhle jsem si vždycky představoval, že by měl vypadat Brecht (kdyby to měl být ještě o trochu víc Brecht, museli by herci hrát německy).
A tady fotky:
