Tak určitě! Je to reklama, to co tady píši. Avšak popořádku: scénárista a režisér Petr Zelenka (a jeho přátelé, jak je pravidelně uváděno v titulcích) dal (-i) světu po mnoha letech další veledílo. Nedělám si legraci, ani to nemyslím ironicky.
Novinka, kterou ctěné výběžanské publikum může vidět tuto středu ve varnsdorfské Panoramě, a to od 20.00, je mnohovrstevnatý film, nejenom o dávné “zradě” mocností, jíž se měli dopustit na tehdejším Československu přijetím tzv. “mnichovské dohody” čtyři evropské mocnosti, ale též jakési vyznání lásky médiu, zvanému “film”. Nebudu tady prozrazovat, co všechno se ve filmu odehraje, jen bych rád zdůraznil, že Zelenkovi se opět podařilo natočit fim, který kvalitou převyšuje veškerou českou produkci za posledních několik let – a to o pěkných pár filmových pater. Není to film pro “dolních deset milionů”. Spíše se na to půjde podívat pražská, šluknovská, varnsdorfská, rumburská, doubická “kavárna” a bude se řezat smíchy. Zelenka předvádí v tomto díle celou škálu triků, myšlenkových zatáček, výkladových pastí a podobně, a to v takové míře, že pro průměrně ukecaného hipstera by neměl být problém po projekci během dvou hodin tu holku z kavárny dokecat při výkladu o filmu až do pokojíčku… A zhasnout.
Dovedu si též představit, že když už se na něj vypraví početnější publikum, mohlo by to vyvolat nějakou širší společenskou diskusi o tom, jak si “dovedeme” vysvětlovat vlastní historii tak, aby se nám to “hodilo do krámu”. A to mluvím, jen o čistě “historickém” jádru filmu, který se po nějakých dvaceti minutách (přesně podle “hollywoodské” scénáristické kuchařky) zvrtne z vyprávění historicky-politického thrileru v apoteózu samotné filmové branže. A dost, Schulz! Už toho vykecávání nech! Ano, Super-ego! Děkuji za upozornění, končím.
P.S. Přijde mi docela vtipné, že jakýmsi zvláštním působením jungovské “synchronicity” je film “Ztraceni v Mnichově” uváděn ve varnsdorfské (čtěme “sudetské”) Panoramě 28.10., némlich tedy v den státního svátku vzniku dnes již neexistujícího státu, mocně zasaženého událostmi, o nichž fim vypovídá. To by mohlo – pro citlivější povahy – znamenat docela slušnou historickou “psychojízdu”.
