Nedávno proběhla ve Varnsdorfu anketa ohledně umístění sochy v parku u Národní ulice. V posledním Hlasu severu (č. 18 z 5. října 2012) vyšlo její vyhodnocení – i přes v článku zmiňovanou manipulaci s hlasováním dopadly výsledky ve prospěch zachování současného stavu. K panu řediteli mezitím dorazil poměrně rozsáhlý materiál, věnovaný této soše a jejímu dalšímu osudu, takže Vám jej nabízíme doplněný o pár fotek. V centru Varnsdorfu, příjemně oživeném nedávno otevřenou Městskou knihovnou a dětským hřištěm, stojí v parku sousoší od známého sochaře a medailéra Jaroslava Horejce (15. 6. 1886 – 3. 1. 1983). Sousoší ženy svírající v náručí umírajícího mladého muže výtvarně vychází z křesťanské ikonografie. Přesněji z vyobrazení tzv. Piety, jež představuje Pannu Marii objímající v klíně tělo mrtvého Ježíše a symbolicky tak vyjadřuje bolest matky nad ztrátou syna. Z tohoto důvodu se sochař Horejc nechal inspirovat pro varnsdorfské sousoší proslavenými pietami z pozdního tvůrčího období Michelangela Buanorottiho (Pieta s Josefem Arimatejským a Pieta Rondanini).
Jak je tedy vůbec možné, že máme ve Varnsdorfu dílo od tak významného sochaře, jakým bezesporu Jaroslav Horejc byl? Abychom tuto záhadu osvětlili, musíme otevřít ošoupané desky městské kroniky a začíst se do stránek, které popisují zmatenou a těžkou dobu po skončení druhé světové války.
Na začátku května 1946 došlo k přenesení ostatků vojína Rudé armády Ivana Bovšika, původně uložených v areálu dnešní firmy TOS Varnsdorf a.s., na nové místo v tehdejší Stalinově třídě. Pro mladší ročníky připomeneme, že se jedná o dnešní Národní ulici. V ní totiž stával již od roku 1902 pomník vojákům padlým během Italského tažení (bitva u Solferina) a vojenských operací v roce 1866. K jeho rozšíření v memento padlým v první světové válce došlo až roku 1925. Záhy po skončení druhé světové války byl pomník odstraněn a na jeho místě došlo k uložení ostatků výše jmenovaného vojáka Rudé armády.
V květnu následujícího roku proběhly velké oslavy konce války. V neděli 4. května se konaly smuteční bohoslužby ve všech varnsdorfských kostelech a pak vyrazil průvod z ulice T. G. Masaryka k hrobu na Stalinově třídě. Zřejmě již tehdy vyklíčil nápad vztyčit zde pomník, který měl vyjádřit poděkování osvoboditelům. Další zápisy v městské kronice tuto domněnku potvrzují: „9. 5. 1948 byl položen základní kámen k pomníku vojína Rudé armády ve Varnsdorfu na Stalinově třídě.“ A po třech letech došlo k slavnostnímu odhalení monumentu. Dejme proto opět slovo kronikáři: „Dne 22. 7. 1951 byl odhalen na Stalinově třídě pomník padlým Rudoarmějcům a to na místě, kde byl pohřben sovětský vojín, který padl při osvobozování Varnsdorfu. Pomník jest vytesán z bílého mramoru a představuje osvobozenou vlast, pozvedající padlého obránce. Byl zakoupen z peněz, získaných mezi občanstvem sbírkami a dobrovolnými příspěvky a jest výrazem úcty a lásky k sovětským lidem, kteří položili svoje životy za osvobození Československé republiky. Byl odhalen za účasti zástupců celé pracující veřejnosti a složek Národní fronty, kteří položili k pomníku četné věnce. Tento památník vděčnosti k našim osvoboditelům zhotovila podle návrhu profesora Horejce firma Ducháček z Prahy-Vršovic. Původní smluvená dodací lhůta nebyla dodržena, takže odhalení pomníku muselo býti dvakrát odloženo“. Není tedy pravdou, že neznáme přesný důvod vzniku pomníku. Nebyl vztyčen jako památník jednoho mrtvého, ale jako připomínka mnoha zabitých vojáků, kteří položili životy v dlouhé a nesmyslné válce. Proč byl osloven zrovna sochař Jaroslav Horejc, nevíme. Možná se podaří dohledat další informace v zápisech ze zasedání pléna Městského národního výboru, či korespondence rady a předsedy MNV Varnsdorf, které jsou uloženy v Státním okresním archivu v Děčíně.
Jaroslav Horejc vytvořil hliněný návrh sochy již v roce 1948. Tento model je uložen ve sbírce Galerie hlavního města Prahy. Sádrový prováděcí model vznikl o něco později a dnes ho nalezneme ve sbírce varnsdorfského muzea. Podle něj již sekali do pískovce zaměstnanci firmy Ducháček z Prahy-Vršovic samotnou sochu, která od roku 1951 zdobí naše město.
Z nepochopitelných důvodů ale vznikla iniciativa za její odstranění z frekventovaného veřejného prostoru, Z prostoru kde může oslovovat mnoho lidí kráčejících do blízké knihovny, s dětmi na hřiště, nebo prostě jen tak, na procházku. Nově by měla být umístěna na městský hřbitov, či v lepším případě přemístěna přes ulici do míst, v nichž v minulosti stával zmiňovaný pomník obětem první světové války. Podle mezinárodně uznávaných pravidel o nakládání s kulturními nemovitými památkami je jejich zbytečné přesouvání nevhodné. Může způsobit nejen ztrátu obsahu a autentičnosti díla, ale také jeho hmotnou destrukci, nebo dokonce jeho úplný zánik.
Na počátku ledna letošního roku přijela zhodnotit stav sousoší i renomovaná odbornice na exteriérovou plastiku PhDr. Petra Hoftichová z Galerie hlavního města Prahy a jednoznačně nedoporučila jakýkoliv přesun díla. Naopak, upozornila na nutnost brzkého restaurátorského zásahu. Žádáme proto odpovědné činitele, aby zvážili všechna pro a proti a sochu nechali na místě, pro které vznikla a podle které dostal park i krásné lidové pojmenování „Sprosťák“.
Josef Rybánský a Vanda Štemberová
foto: Ivo Šafus
