Letošní festival Free Tibet se přestěhoval do nároďáku v Dolní Poustevně a nakonec dorazilo něco ke třem stovkám (nejen platících) diváků, což bylo více než v minulých ročnících a bylo to vlastně velmi příjemné.
Obě budovy — poustevenský nároďák a mikulášovický klub (právě v rekonstrukci) nabízejí zhruba stejné prostory i vnitřní dispozici, nároďák je ovšem o něco menší a při stejném počtu diváků jakoby zabydlenější a útulnější. Což není žádná výzva směrem k organizátorům akce, ale prostě jenom konstatování, na kterém jsme se přímo na místě shodli s dalšími návštěvníky.
Opravdu mimořádné penzum práce odvedli letos při propagaci festivalu organizátoři, konkrétně Vláďa Mayer, který asi neopomenul nic. Byl na sociálních sítích, aktualizoval web, aktivizoval své žurnalistické kolegy a dokonce vylepoval plakáty kolem cest po celém výběžku(.eu), takže pravděpodobně nebylo možné si nevšimnout, že se tibet bude konat.
Když jsem tuhle heroickou práci sledoval, říkal jsem si: jestli se tohle nějak neprojeví na návštěvnosti, je na čase zlomit nad podobnými akcemi hůl, neplýtvat energií a když na to příjde, naložit podobně naladěné kámoše do auta, nebo do letadla a jet někam, kde lidi na kulturu chodí. Člověk se tak vyhne stresům, užije si co chce a ještě dost ušetří.
Jak to tedy dopadlo?
Řekněme, že nerozhodně. Návštěva byla proti minulým ročníkům vyšší, nikoli ale o koňské délky, spíš o prsa japonské ženy a otázkou je, co přesně ten nárůst způsobilo.
Spíš to nebyla dramaturgie, která je plus mínus podobná. Tradičně jedna kapela, která je headliner, letos Totální nasazení (tohle že je punk?!), tradičně Toxic People (letos maskovaní a s novým repertoarem; k tomu se vrátíme v samostatném článku) a zbytek poskládaný z klubové scény. Nic z čeho by člověk padnul na zadek, ale taky žádnej průser.
Není to solidarita s Tibetem, i když podle Kamila, který jako tradičně šéfoval krámek, tibetské zboží se prodávalo celkem dobře, ale výsledek jsou stovky korun. Přímo v čajovně pak byla řeč o tom, že svět je tolik problematické místo, že je těžké si vybrat, komu svou solidaritu poskytnout. Nakonec to vypadá, že i festival samotný by potřeboval trošku helfnout)
Neumím posoudit, jestli se na zájmu o festival projevila účast Sabiny Křovákové. V roce 2013 zvítězila v jedné z talentových televizních show; možná.
Co má logiku a možná největší vliv na návštěvnost je dosažitelnost veřejnou dopravou. Dolní Poustevna — kdysi vstupní brána do Rakousko — Uherska je prostě na trati, která momentálně spojuje Rumburk s Děčínem a zbytkem světa, což se třeba o Mikulášovicích říct nedá.
(Hovořilo se na místě i o tom, že největší návštěvnost míval tibet při svém azylu v Rumburku; momentální nájem i to, že rumburský kulturák je poněkud mauzeuální prostor, však tuhle lokaci pro příště pravděpodobně diskvalifikuje).
Myslím, že když se nic nepředvídatelného nestane, vrátí se festival Free Tibet příští podzim do výběžku a bude tak dobrý, jak budou chtít diváci. Což jste asi vy.
A teď fotky:
fotil Darek Mouša
fotil Jiří Fišer
fotil Dušan Blanár
