Snad nikdo, kdo mě někdy v životě viděl, nepochybuje o tom, že nemám problém dát si bůček nebo ovar, že příznivce různých makro-bio-vegan-raw hnutí považuji tak trochu za extremisty a že představa něčeho zeleného politého na talíři nějakou čalamádou ve mě vzbuzuje lecjaké představy, ale orgie chuťových buněk to nejsou…
Přesto se našlo hned několik lidí, kteří mi doporučili návštěvu tehdy nového objektu stravování ve Varnsdorfu – Balance café. Je to taková odbočka fitness & relax centra shodného jména, zaměřená na zdravou výživu. Nějaký čas jsem se jen rozhoupával a na FB sledoval denní nabídku, která se mi zdála určitou dobu na mě snad až příliš zdravá. Asi bych nedokázal s radostí konzumovat rajčatovou nebo řepnou polévku a následně se radovat nad kapustou nebo cuketou. Ovšem jak šel čas, buď jsem si zvykl, nebo se tam začala objevovat i jídla, které mi přišla konzumovatelná i mnou.
Tudíž jsem se v září konečně rozhoupal a vyrazil. Ten barák určitě všichni znáte, je hned v zatáčce u Mandavy. Ovšem najít vchod přímo tam, kam jsem měl zamířeno, byl trochu oříšek, i přes řadu cedulí a směrovek – musí se za roh přes důvěru příliš nevzbuzující vrata, první dveře jsou do fitka a až ty druhé do samotného Café. Protože jsem měl vybráno dopředu, objednal jsem si rovnou u pultu, což byla trochu chyba – následovala totiž otázka, co k pití. Hodil jsem pohled kolem dokola a jediné, co objevil, byl chlaďák a v něm kofola. Ta mi sice příliš zdravá nepřipadá, ale co už. Až dodatečně u stolu z nápojového lístku jsem pak zjistil, že slečny mi nenabídly ani domácí limonády, ani šťávy z ovoce a zeleniny. Inu, poučení pro příště. Dal jsem si jak polévku (minestrone), tak hlavní jídlo (čínské nudle s kuřecím masem). Pokud bych měl neznalým k něčemu polévku přirovnat, trochu mi to připomínalo řidší boršč s fazolemi. Nudle byly průhledně sklovité (asi rýžové).
Interiér je zvláštní kombinací indutriálního prostoru s čímsi, co má zřejmě připomínat Francii a Provance, přičemž podlaha zase odkazuje na něco jako U.S. Route 66. Sedí se tu ale pohodlně a k mému překvapení jsem tu ani nebyl sám, obsazeny byly další dva stoly. Od toho vedlejšího jsem zaslechl cosi v tom smyslu „škoda, že něco takového není u nás taky, bylo by kam chodit“.
Pokud jste četli předchozí jídelní příspěvky, možná jste si všimli, že jsem byl vlastně všude jen jednou. Sám sebe jsem tedy překvapil, když jsem se sem do „zdravé výživy“ během krátké doby vrátil. Hlavním lákadlem byly ty již zmíněné šťávy, ovšem nebudu si ji přece dávat jen tak. Proto další voba padla na polévku mungo a na jídelníčku se hojně objevují palačinku. Byla dobrá, ale nebýt té polévky, moc plný žaludek bych neměl. Zato šťáva mile překvapila – vybral jsem si mrkev s pomerančem a byl spokojen velmi. A zase jsem tu nebyl sám.
Suma sumárum – asi to tady není pro každého, tací jako -miw-, který se živí jen řízky, by si tu asi nevybrali. Pro jiné je tu ovšem na výběr nejen k obědu, ale mnohé další zboží včetně zajímavých zákusků. Prostě to zkuste sami, je to velmi netradiční doplnění místní nabídky.
