Povodí Ohře se v sobotu 12. září 2015 připojilo k nabídce akcí uspořádáním Dne otevřených dveří na přehradách, zpřístupnilo normálně nepřístupné objekty – letos to byla vodní díla Skalka, Březová, Jirkov a Chřibská.
Z výčtu je jasné, že se to týkalo i našeho regionu. Což pochopitelně byla výzva, protože o přehradě ve Chřibské jsem sice možná někdy něco kdysi zaslechl, ale neměl jsem ani nejmenší tušení, kdy by vlastně něco takového vůbec mohlo být. Pečlivě jsem tedy studoval mapy a přístupové komunikace a doufal, že to nějak najdu. Nakonec to bylo víc než snadné – ta kvanta zaparkovaných aut se prostě přehlédnout nedala…
Pohled na vodní dílo Chřibská z Malého Stožce (listopad 2013)
Navíc je cesta k přehradě solidně značena, byť se člověku při stoupání lesem nechce věřit, že by tam někde něco mohlo vůbec být. O to více ohromující pohled, když dorazíte k plotu, kde je před dnes výjimečně otevřenou bránou obří infocedule, a naskytne se vám pohled na vodní masu. Web přehrady je ke studiu zde ->, já opisuji z letáků, které byly na přehradě k dispozici společně s různými upomínkovými předměty, z informačních tabulí u přehrady a k tomu přidám pár čísel, která mi uvázla v paměti.
Dnes je vodní dílo Chřibská využíváno jako zdroj pitné vody pro Šluknovský výběžek, leží na říčce Chřibská Kamenice cca 0,5 km nad Horní Chřibskou. Povodí říčky vede oblastí častých povodňových průtoků, proto má přehrada jako vedlejší úkol ochranu území pod hrází před možnými povodněmi, což bylo původním účelem budované nádrže. Přehrada také zásobovala vodou celou řadu průmyslových objektů, což ovšem po 2. světové válce a znárodnění živností a průmyslu ztratilo smysl. Určitou dobu dokonce sloužila k rekreaci. Až na přelomu 60. a 70. let bylo rozhodnuto o využití pro vodárenské účely a dílo prošlo rozsáhlou rekonstrukcí.
Zadání stavby se datuje k roku 1912, projekt zpracoval Ing. Albert Franc Kopp ze Zemské komise pro úpravu řek. Na přípravě stavby spolupracoval Ing. Emil Leodegar Perers z Mariánských Lázní. Stavba se proti původním předpokladům protáhla na dlouhých 12 let. Práce v roce 1912 zahájil podnikatel a císařský rada August Ignác Herman ze Chřibské přeložkou cesty a výkopy pro odpadní štolu, v červnu 1913 začala betonáž. Původně mělo být hotovo 1916, na zpoždění měla vliv nejen první světová válka, ale také havárie na Bílé Desné. Ta stavbu přerušila a začalo přezkoumávání projektu i stavby, které vyvrcholilo protičeskou kampaní zdejšího obyvatelstva, které zpochybňovalo práci českých techniků a inženýrů. Stavba byla nakonec dokončena až v roce 1924 po zesílení hráze a svou funkčnost prokázala bez chyby hned následující rok při povodních.
Plocha hladiny činí 13 ha, hloubka dosahuje až 21 m, přehrada obsahuje přes 1,06 miliónů m³ vody a měla by zvládnou 1,2 miliónů. Sypaná zhutněná hráz je vysoká 26,1 m nad základem a 24,73 m nad okolním terénem (vede po ní 150 schodů k domečku s šachtou). V patě byla původně široká cca 110 m (v letech 1992-93 proběhla rekonstrukce a dosypání na šíři 130 m) a v koruně skoro 6 m, délka koruny hráze (kóta 440,59 m n. m.) je cca 190 m. Objem přehradní hráze činí přes 170 tisíc m³ zeminy, prochází jí výpustní štola o délce cca 90 m vysoká 2 m a široká 2,4 m. Ve štole jsou uloženy dvě výpusti o průměru 700 mm.
Věž nad vodní hladinou je nová, původní objekt byl zbourán a nahradil jej betonový věžový objekt výšky 26 m (cca 21 m je pod hladinou) a vnějšího průměru 4,7 m. Vede k ní z břehu 40 m dlouhá lávka, vnitřek ve tvaru osmistěnu ukrývá strojovnu a odběrná potrubí. „Surová“ voda je prodávána společnosti Severočeské vodovody a kanalizace, která má ve Chřibské úpravnu a vyrábí z ní pitnou vodu.
Dost teorie – na vlastní uši bylo možno informace získat na více místech – na břehu stál informační stánek společnosti, vedle něho stánek s klobásami, pivkem a limčou. Jeden výklad v domečku pod hrází u výpustí, druhý výklad jsem si vyslechl přímo na hrázi a třetí pak pod hladinou ve věži. K vidění tu také bylo laboratorní auto, které objíždí vodní díla a sbírá vzorky pro kontrolu. Zájemců chodila úplná procesí a potkal jsem i známé tváře (zdravím manžele Krausovi). Tenhle výlet stál fakticky za to, a pokud jste termín prošvihli, tak si budete muset počkat 5 let, než se tu brána znovu otevře. Tak si hlídejte pozvánky a náš kalendář, tohle bych si s radostí zopakoval.
