Že je to nesrozumitelné? Ten titulek, že? A to já vám to hned pěkně vysvětlím. Pustím tuhle počítač a naladím “iDnes”. Tam stojí: “Ministr Ťok půjčil milióny státní firmě, aby měla na výplaty”.
No, to mi ho vyndej, zandej a zase vyndej, ale pak raději zandej, protože venku je zima, pomyslel jsem si. Tak, aby bylo jasno – za a) ministr Ťok definitivně “nepůjčil” prachy nějaké státní firmě. To by totiž muselo v té zprávě být napsáno, že ministr Ťok šel do spořitelny, vybrakoval tam svojí vkladní knížku, možná tam přihodil něco z knížky paní manželky, zrušil spořící konta dětí, důchodové připojištění a spořící fondy, načež tyhle všechny svoje vlastní prachy laskavě půjčil nějaké státní firmě. Pak bych tomu titulku rozuměl a byl bych celý šťastný, jaké to máme bystré novináře, včetně titulkářů…
Jenže nemáme. Ministr Ťok vzal peníze ministerstva, kterému velí a dal je firmě, kterou ministerstvo zřídilo, aby mělo kam dávat vlastní (naše, jejich, vaše, moje) peníze. Na výplaty lidem, kteří budou dělat zatím neznámou činnost, ale musejí to mít dobře zaplacené. To dá rozum. Jen mi, prosím, neříkejte, že to „platí“ ministr Ťok…
Je to ale klasika. Neboť za b) nepřesným vyjadřováním se tu velmi často buduje zcela nepřesný obraz výkonů našich “politiků”. Bohužel, často slýcháme či čteme informaci o předání nějakých státních peněz někomu, ale podanou tak, že to vyznívá, jakoby ty peníze dávali příslušní papaláši jaksi ze svého a ne z našeho.
Podobné je to s pokutami a s tím, jak se o nich informuje. Ten a ten úřad “dostal” milionovou pokutu za to, že něco zbabral. Jenže ten úřad to zaplatí nikoli z kapes babrajících zaměstnanců úřadu, nýbrž z vlastního rozpočtu. Česky: stát si přendá peníze z levé do pravé kapsy. Jaká tedy pokuta? Jaký trest? Úředník, který podpisem (nejspíš na něčí “vyšší” příkaz) zavinil velkou škodu, za níž pak instituce ještě navíc zaplatí “pokutu”, je odejit na jiné místo. A paradoxně, s výjimečnou kvalifikací cosi zbabrat, srazit kufry a jít na “další štaci”.
Mimochodem: titulky, to je kapitola sama o sobě. Miluji to. Třeba sportovní: “Hadamczik přemýšlí, jak střílet víc gólů: Musíme proměňovat šance”. Dobré, že? Takové přehledné. Něco na způsob – ráno se rozední a večer setmí. Prší dolů. Nebo podobný, před pár dny – “Je lepší zvítězit 5:4, než uhrát bezgólovou remízu, míní golman Čech”. Ciwe! Přes to vlak nejede. Ani Pindolíno. To bychom museli být nějací strmící masochisté, aby se nám remíza líbila víc, než vítězství. I když, každé vítězství v sobě skrývá zárodek budoucí porážky, abychom gólmanu Čechovi neodpírali případné filosofické kvality. Nebo tedy, lépe řečeno, každé vítězství v sobě obsahuje i možnost budoucí bezgólové remízy.
Asi už mi hráblo…
Příští týden si beru dovolenou. Jestli mají v cíli mé cesty proud a wifinu, tak vám sdělím, jestli jsem se z toho vyhrabal…
