weby pro nejsevernější čechy

Lužický večer ve Chřibské

Na programu kulturních aktivit ve Chřibské se v pátek 4. září 2015 poněkud netradičně, ba snad až překvapivě, objevil Lužický večer, konaný v sále restaurace Radnice.

Co se Lužických Srbů týče, valná většina akcí s nimi spojených se dosud odehrála především ve varnsdorfské Městské knihovně. A myslel jsem si, že už jsem tam toho zařil docela dost – hudba v podání dětí i dospělých, poezie i próza, národní zvyky, ilustrace, historie… Takže jsem byl poměrně skeptický k tomu, co bych se ještě mohl nového dozvědět, uslyšet či vidět. A ejhle! Sdružení Tadeáše Haenkeho, město Chřibská a Sdružení rodáků Bautzen překvapilo.

Manželé Zieschovi z Budyšína v úvodu stručně, přehledně a srozumitelně připomenuli historii národa, který dostával na frak snad od každého režimu. A přes všechny rány osudu trvá a trvá, funguje a je na to hrdý. Jak se ozvalo kousek ode mne u stolu „TWL, je jich tak málo a jakou to mají za sebou minulost! A my, my máme tady u nás h….o.“ Také se neopomenuli hořce pousmát nedávnému faux pas České televize, na které mne už před pár dny upozornili místní zdroje (MH) – v Praze se konaly Saské dny, na nichž proběhlo představení Lužických Srbů. Dokonce si toho povšimla naše veřejnoprávní, objektivní, pravdivá atd. televize, aby ve své reportáži zmastila, co se dá – učinila z nich českou menšinu na území Německa a jejich dva jazyky („dolní“ a „horní“) označila za dialekt, německou češtinu. Člověk se až mimoděk musí ptát, zda mají stejnou „kvalitu“ úplně všechny ostatní reportáže a příspěvky…

Ale zpět do Chřibské – písně, zvyky a hlavně kroje. Na spoustě panenek i na sobě manželé předvedli, jak se jednotlivá území, náboženské oblasti, roční doby či události lišily a liší, nechali kolovat řadu fotografií historických i současných, knihy, ba i oděvní doplňky. Samozřejmě došlo i na lužické dudy a pokusy o společné zpívání – trochu tragedie, když dva zahraniční hosté spustí české lidovky a znají i sloky, na které se nikdo z domácích nechytá… No a nakonec si každý, kdo chtěl, mohl odnést řadu několikajazyčných materiálů, takže jsem si doplnil archiv.

Tagy