Ještě pořed prázdninama to všechno vypadalo tak nějak normálně a teď je všechno vzhůru nohama. Evropou se valí utečenci, Číňani kupujou republiku Českou a to co zbude, tak to koupí imigrant ze Slovenska — pan Bureš. A ještě k tomu leje a ochladilo se o dvacet stupňů. Prostě žádná selanka)
Ačkoli nám jeden čtenář sdělil, že: Na vybezku.eu jsem vzdy ocenil zpravodajstvi ze zivota v nasem vybezku. Pokazde kdyz u Vas vidim podobnou tematiku (minulý Martinův sloupek, poznamka red.), zamrzi me. Zda se mi, ze vetsinou jde o kampan antiZeman. Politicka „propaganda“ mi k regionalnimu zpravodajstvi moc nesedi… Musím s ním nesouhlasit.
Chování prezidenta může naplnit hrůzou a hnusem stejně regionálního zpravodaje, jako zpravodaje galaktického. A že naše cesta vede pod vedením toho samolibého staříka do Asie, je představa hodně děsivá.
Otázkou zůstává, jestli budeme spíš provincií, autonomní oblasti nebo pouze oblastí samosprávnou.
Svět se mění rychle a radikálně.
Do pohybu se dala i obrovská masa lidí a jako cíl své cesty si určila Evropu, lépe řečeno Německo, Británii a země na severu kontinentu. Tyto země se k té vlně uprchlíků naštěstí staví čelem. Představa dobře zajištěných uprchlíků je mnohem méně znepokojující, než pohled na maďarské policisty, kteří je zavírají do takových malých koncentráků, kteří na ně dělají podrazy a ve finále je seřežou. Je to mnohem méně znepokojující, než tuzemští úředníci, kteří nejsou schopni ničeho jiného, než že jim seberou doklady a telefony.
Nesebevědomí východní Evropy je patologické a odsuzuje ji k té cestě na východ, kterou tak dobře reprezentuje Miloš Zeman.
Jakkoli je správná myšlenka, že problémy uprchlíků by se měly řešit tam, kde vznikají, je zároveň na bíledni, že to není možné. Viděli jste, co se třeba právě v Sýrii děje?
A myslíte, že se tam momentálně něco řešit dá?
Mimochodem, před a po druhé světové válce se daly v Evropě také do pohybu masy lidí. O své cestě z koncentráku domů píše režisér Juraj Herz ve své autobiografii Autopsie (pitva režiséra) toto:
První den jsme ušli asi třicet kilometrů a dorazili jsme do města Bernau. Jak nám poradil ten ruský důstojník, vešli jsme do prvního domu u silnice , ale lidé co tam bydleli, nás dovnitř nechtěli pustit. Tak jsme chytili nějakého sovětského důstojníka, co uměl jakž takž německy, vysvětlili mu o co jde, a on jel s námi. Rus obyvatele domu zahnal do kuchyně, řekl jim, že budeme u nich spát, sebral jim uvařenou polévku a nařídil, abychom se najedli. Pak nás poslal do ložnice. Tam jsme padli do manželské postele, špinaví, zavšivení, se svrabem.
Ostatně stěhování národů není nic jiného, rád bych upozornil třeba na to, že právě sudety byly po válce také dosídlené a tak, až na vyjímky jsme tu všichni tak trochu náplavy, že. A tady se potkává pohled regionálního zpravodaje s děním světovým)
Jinak samozřejmě přeju vám i nám šťastný nový školní rok.
(některé obrázky mají původ na stránkách http://kurvafix.cz)
