Ve středu 26. srpna 2015 se uzavřel další cyklus pochodování regionem, pořádaný obecně prospěšnou společností České Švýcarsko ve spolupráci s Klubem Českých turistů Krásná Lípa, proběhlo poslední netradiční toulání mezi Českým Švýcarskem a Lužickými horami.
Hned od počátku akční změny. Od Děčína nám jede naproti další skupina, proto se naší výstupní stanicí oproti původním plánům stávají Jetřichovice. Alespoň máme možnost z autobusu zahlédnout, že u rynartických trpaslíků se dějí velké věci – přístupové schodiště je fungl nové (dřevo svítí novotou) a v sedle vzniká nové parkovišťátko…
Vystupujeme a čekání se natahuje – část vyráží napřed ke Grieselovu mlýnu, my čekáme na příjezd spoje v protisměru. Aspoň se mezitím dozvím, že hotel Praha koupila obec a hodlá v něm zprovoznit nejen restauraci, ale také trochu větší Infocentrum než je to, co se momentálně krčí ve špeluňce u zastávky. Telefonát zatím potvrzuje nepříjemné tušení – bouračka na cestě a dlouhé, předlouhé zdržení. Je tedy rozhodnuto, že se připojíme k předvoji a děčínští se nás pokusí dohnat cestou, až dorazí…
Mě čeká další překvapení – o existenci již zmíněného mlýna takřka na začátku Pavlínina údolí, který je jen pár kroků od Jetřichovic, jsem neměl tušení – objekt obří velikosti, který zažil nejen mletí obilí, ale fungoval jako přádelna či rekreační objekt. A když kráčíme tunelem ve skále, chvíli mi trvá, než mi docvakne, že jde o bývalý náhon. Bohužel tentokrát s námi nejde Jaromír Petružálek, takže bez mapy, jen slovně – chvílemi po značených trasách, většinou ale pěšinami mezi skalami, po loukách a pastvinách lízneme Lipnici, pod Lipnickým vrchem na vyhlídkách nás doženou děčíňáci.
Když jsme vystoupali, nutně musíme klesnout. A vyloupneme se u zatáčky pod Lískou, kousek od silnice na Českou Kamenici. Tady se napojíme na modrou a míříme k dnešním hlavním cílům – za nastávajícího šera dojdeme k Bratrským oltářům, o kterých popovídá Klára Mágrová, pak už je to jen pár kroků na Jehlu, kde se naskytnou další vyhlídky na tmou se přikrývající krajinu.
A projeví se počáteční zpoždění – původně plánovaný vlak nelze rozumně stihnout, míříme tedy na autobus. Čehož někteří využijí a během několika volných minut se stačí ještě občertvit v šenku na náměstí… Inu, i když původně tyhle projektové exkurze krajinou byly zamýšleny pro letní návštěvníky regionu a místo nich se tu spíš dala dohromady místní turistická jednotka, moc bych si přál, aby to touhle cestou neskončilo. Je tu ještě tolik pěšin a cílů, že to vystačí na mnoho a mnoho dalších kilometrů.
Na webu KČT k vidění fotky Líby Šaferové ->, Ilony Řehtáčkové -> a Míly Wisinové ->
