Zjara 1995 jsem měli všichni ještě veké plány, byla to ta doba, kdy všechno šlo. S kolegou šéfredaktorem časopisu Sorry Milanem Fefíkem Podobským jsme trávili spoustu času vymýšlením hovadin a dařilo se nám je tehdy realizovat, takže v momentě, kdy došlo na to ohlášení festivalu ve Velkém Šenově, měli jsme už celkem jasno, jak by to mohlo vypadat. Tenkrát jsme měli vymyšlené úplně všechno.
Dlouho jsme třeba mluvili o tom. že některé díly majora Zemana byly natočeny na film a mohly by se promítnout v biografu. O tom jsme mluvili dokonce tak dlouho, že nám tenhle nápad nakonecvyfoukl Fero Fenič a majora pustil na Febiofestu. Nemyslel to zle, nemohl tušit, že opravdu dojde i na náš festival.
(Kdyby nás ovše tenkrát napadlo, že tohle bolševické propagandistické dílo bude tolikrát reprízováno v televizi a bude mít tak obrovskou sledovanost, možná bychom ho po projekci slavnostně spálili).
Byli jsme docela zkušení filmový diváci, ale chtěli jsme profíka a tak jsme jako dramaturga přizvali doktora Pavla Melounka, který viděl víc filmů než my všichni dohromady a ten se funkce ujal s radostí. Stalo se tak u toho prvního stolu v restauraci u Hynků, která se stala jednou z našich kanceláří; konkrétně nedělní.
Co se týká přípravy a organizace, hodně jsme opisovali od festivalu karlovarského. Zřídili jsme nadaci, naplánovali jsme filmnové sekce, tenisový turnaj, doprovodný program …
Já jsme kouřil nejmíň stejně intenzivně jako Barťák, nosil brýle na čele a povýšil se z ředitele festivalu na generálního a později rovnou na prezidenta.
Porady se konaly už i v Šenově:
Fefík měl svouji kancelář:
Nebudu to zdržovat, všechno klapalo. Dokonce i sponzory se nám tenkrtát podařilo sehnat. Za zmínku jistě stojí, že jedním z nich byla i firma Medea Kultur reprezentovaná Romanem Janouškem.
Účast na cateringu přislíbil i Smíchovský pivovar, který ovšem svou účast odpískal v momentě, kdy jsme ohlásili nominace.
Stalo se tak na večírku v Malostranské besedě, kde se — z ničeho nic — stala hlavní moderátorkou festivalu Bára Štěpánová a jejím (dlouhodobým) asistentem Míra Barabáš.
Nominační večírek se konal 25. května 95 a nominováni byli:
Vladimír Železný, ředitel TV Nova za ‚podporu‘ domácí tvorby
Jan Knoflíček, Antonín Moskalyk, Marta Majerová, organizátoři festivalu Zlatý Golem za krádež kategorie A
a Pavel Tigrid, ministr kultury, za vše, co ve funkci ministra kultury vykonal.
(ach, byli jsme naivní jako děti!)
Tyto nominace znamenaly, že se od nás někteří sponzoři odvrátili, někteří ale už psali dopisy, že by se rádi přidali.
Hlavně ale Bára Štepánová představila cenu, kterou měl jeden z nominovaných převzít. Sošku, kterou vytvořil sochař Kamenický pro film Miloše Zábranského Maseba.
A kterou nám jmenovaní s radostí festivalu věnovali a dali mu tak vlastně jméno. Sorrta se neujala, napříště to už byla vždycky Šenovská Svině.
(pokračování příště)
