Je to dvacet let, co se ve Velkym Šenově uskutečnil první ročník mezinárodního filmového festivalu SORRTA 95, který si ovšem většina zúčastněných, nebo i třeba jenom kolem jdoucích, pamatuje jako Šenovskou svini. Internet tenkrát nebyl (v Šenově ještě dlouho ne) a tak není tak úplně jednoduché pomoct paměti googlem. Pokusím se celou akci nějak zrekonstuovat. Ale byla to doba veselá a tak některé vzpomínky byly mlhavé už tehdy.
Když si necháte vyhledat Sorrtu 95 na síti sítí, vyskočí na vás jako první vzpomínka Františka Fuky na to, jak šel ze Šenova pěšky do Prahy (!!) a hned v prvním odstavci náš kulturní počin nemilosrdně demaskuje:
Behem jedne hodiny sezeni na namesti jsem tu uvidel:
jednorukeho chlapa
trinoheho psa
trpaslici zenskou
a zenskou, ktera sla o berlich a brichem pred sebou postrkovala rozvrzany
kocarek. Radsi jsem se nekoukal co je vevnitr.
Když, pro změnu, zadáte frázi ‚šenovská svině‘, dozvíte se z jednoho chatu s režisérkou Třeštíkovou: Abych se přiznala, musela jsem si ho vyhledat [festival] v Googlu. Smekám před tímto monumentálním počinem a přeju světlé zítřky.
Tenhle chat se ovšem konal dvanáct dvanáct let po akci samotné.
Jak se to všechno vlastně stalo?
Byl jsem tehdy žurnalistou, mimo jiné jsem psal o filmech a pochopitelně také o filmových festivalech do přílohy Večerní Prahy, která se jmenovala TV Duha.
(Mimochodem, už tenkrát to vypadalo s českou kinematografií tak nějak ze svahu a tak jsme mimoděk vyvynuli metodu jak psát o českých filmech: když byl film jakž takž ucházející, věnovali jsme mu recenzi, když to bylo blbé, dali jsme slovo tvůrcům, aby národu sdělili, co chtěli svým dílem říci. Ano, víc bylo rozhovorů s tvůrci.)
V sezoně 1995 ovšem hýbal tuzemským filmovým světěm spor o kategorii A, o písmeno, které je přiděleno jenom některým filmovým festivalům. O áčko se hádal festival karlovarský (Bartoška a spol) a pražský Zlatý Golem (Moskalyk a spol). Tiskovka stíhala tiskovku, bylo to úmorné, blbé a vyčerpávající. Při jedné obzvláště nudné, sdělil jsem kolegům, že si udělám festival vlastní, festival kategorie Zet a tam budeme mít svatej klid.
Kolega z ČTK, Jiří Borovička o akci projevil zájem. Napiš mi o tom zprávu, řekl.
Tím to skončilo, no mohlo skončit. Psal jsem tehdá do TV Duhy každý týden sloupek. O filmu, o televizi. A každý, kdo někdy psal každý týden jeden sloupek ví, že příjde den, kdy dojdou témata, kdy před vámi leží bílý papír a křičí: napiš o tom, jak nevíš o čem psát! To je potom každá rada drahá.
Vzpomněl jsem si na ty blbé tiskovky (o kterých jsme psali pořád dokola) a vzpomněl jsem si na ten nápad s festivalem kategorie Zet.
Kino ve Velkém Šenově jsem znal dobře, táta tam kdysi promítal… a tak jsme si to představoval. Jaké by to bylo. A psal jsem: Festival bude!
Stihl jsem uzávěrku, text mohl vyjít a když už to bylo napsaný, poslal jsem jej — spíš pro zajímavost — kolegovi Borovičkovi do ČTK.
A pustil celou věc z hlavy.
Jenomže, kolega Borovička si můj text přečetl a… udělal z něj zprávu. A tu vydal.
Druhý den ji převzala většina českých deníků a byl jsem v prdeli. Musel jsem ten festival udělat, jinak bych byl za vola.
(pokračování příště)
