Běguni, neboli Poutníci nás provedou cestou postřehů, úvah a jen takových zamyšlení nad úplně obyčejnými věcmi. Mockrát si při čtení budete říkat, že přesně o tom a takhle jste někdy přemýšleli, ale nikomu jste to nesdělili, protože se vám to zdálo nicotné. Někdy to bylo jen vteřinové zamyšlení, krátký pohled nebo zastavení.
Pojďte se teď na chvilku zastavit. Třeba při letu letadlem nebo cestě autem, na čaji o páté. Nebo si poslechněte, co říkala zachumlaná běgunka. Abyste pak chtěli jít dál.
IRKUTSK – MOSKVA
Letadlo Irkutsk – Moskva. Odlétá z Irkutsku v 8.00 ráno a přilétá do Moskvy ve stejnou hodinu – v osm ráno téhož dne. Je to přesně ten okamžik, kdy vychází slunce, takže se celou dobu letí za úsvitu. Setrvává se v jediné chvíli, ve velkém, klidném Teď, rozlehlém jako Sibiř.
Měl by to být čas určený k vyzpovídání se z celého života. Čas uvnitř letadla sice plyne, nepřetéká však ven.
NEJSILNĚJŠÍM SVALEM ČLOVĚKA JE JAZYK
Jsou země, kde lidé hovoří anglicky. Ale nemluví jako my, kteří máme vlastní jazyk ukrytý v příručních zavazadlech, v kosmetických taštičkách, kteří používáme angličtinu pouze na cestách, v cizích zemích a s cizími lidmi. Je těžké si to představit, ale angličtina je jejich skutečným jazykem. Často jediným. Nemají se kam vracet, ani kam se obrátit ve chvílích pochybností.
Jak ztracení se musejí cítit ve světě, kde je každé slovo nejhloupější písničky, menu v restauracích, nejnepodstatnější obchodní korespondence, popis tlačítek ve výtahu, napsán jejich soukromým jazykem. Když mluví, může jim v každé chvíli kdokoli porozumět a jejich zápisky je asi nutné speciálně zašifrovat. Kdekoli se objeví, všichni k nim mají neomezený přístup, všichni a všechno.
Existují už plány, slyšela jsem, jak je ochránit, možná jim dokonce přidělí jazyk, jeden z těch mrtvých, který už nikdo nepotřebuje, aby měli něco pro sebe, něco svého.
CO ŘÍKALA ZACHUMLANÁ BĚGUNKA
Kývej se, hýbej se, hýbej. Jen tak mu unikneš. Ten, kdo vládne světu, nemá moc nad pohybem a ví, že naše tělo v pohybu je posvátné, proto mu unikneš jen tehdy, když se budeš hýbat. Neboť on vládne mocí nad tím, co je nehybné a mrtvolné, nad tím, co je bez vůle a bezmocné.
Tak se hýbej, kývej, houpej, choď, běž, utíkej, jak se jen zapomeneš a zůstaneš na místě, zmocní se tě jeho velké ruce, promění tě v kukačku, ovane tě jeho dech páchnoucí po kouři, spáleništi a po velkých smetištích za městem. Promění tvou barevnou duši v malou plochou dušičku vystřiženou z papíru, z novin, a bude ti vyhrožovat ohněm, morem a válkou, bude tě zastrašovat, až ztratíš svůj klid a přestaneš spát. Ocejchuje tě, zanese do svých rejstříků a vydá ti dokument stvrzující tvůj pád.
DOKONCE I
Během jízdy míjím billboardy kolem cesty, které černé na bílém hlásají. „JESUS LOVES EVEN YOU“.
Cítím se povznesená na duchu touto neočekávanou oporou; znepokojuje mne jen to „EVEN“.
Olga nás pozvala na své cesty, patří jí tak náš dík. A třeba se někdy potkáme. Nebo zvedneme z cesty ten samý kamínek.
