V pondělí devětadvacátého června jsem poobědval ve své oblíbené masně na rumburském náměstí. Snědl jsem svůj oblíbený hovězí guláš a poslední sousto byl .. kus smaltu. Nebyl malý, byl velký a celou dobu ležel klidně na dně misky. Koukal jsem na to jak puk, ale zdaleka nejvíc mě překvapila reakce prodavačky: žádný promiňte, nebo to je mi líto, nebo to se stává maximálně jednou za deset let. Já jim to řeknu, řekla.. A bylo to.
Tak vám to teda taky říkám. Říkám: když někde tak dlouho a poctivě budují firmu a pak se nějaká nána neumí ani omluvit, už tam chodit nemusím.
Škoda. Ďábel je v detailu.
Takže ještě jedno povzdechnutí a pak už jenom samé příjemné věci.
Na hlavní rumburské třídě, v rekonstruovaném domě čp. 4 jsou od loňska otevřeny polotovary a vnitřní dispozice nejvíc připomíná obchody ze sedmdesátých let minulého století. Všechno proti pohodlí a logice nakupování. Nevadilo by mi to, kdyby nešlo právě o rekonstuovanou budovu. Proč si, propána jána, někdo nedá práci s tím, že by si to dopředu nakreslil?
A aranžmá výlohy výlet do sedmdesátek jenom završuje.
Byli jsme i u toho, když před pěti lety rekonstrukce začínala. Letí to.
Už nějaký čas běží ještě jeden seriál z ciziny, přesněji z Londýna.
O Ústí ovšem psal i náš komentátor Martin Schulz.
Největším turistou z nás ovšem zůstává Ivo Šafus.
A pak si prošel trasu Česká Kamenice – Střední vrch – Prysk – Mlýny a zodpovědně referoval.
A to je skoro všechno.
Jenom snad: naši fotografové si všimli, že se jejich fotografie, které publikují na výběžku, objevují i leckde jinde. Proto bude zase o něco složitější jejich kopírování.
Chápete, je to jejich práce a někdo jim ji krade!
Ale to bych se vrátil na začátek článku a to se mi už nechce.
Dělejte svou práci nejlíp, jak umíte, zlepší vám to náladu. A užíjte si prázdniny.
