Jako bychom to neznali z podnikatelského plánu, který nevyšel před pár lety, konkrétně v minulém sněmovním volebním období. Tehdy se to jmenovalo “Věci veřejné”, vtrhlo to vysoké politiky jako velká voda, vyrobilo to zmatek na všech stranách, pozuráželo to všechny kolem i mezi sebou, iniciovalo to několik afér, navzájem se to mezi sebou zažalovalo a pak se to samo jaksi sežralo.
Publikum (veřejnost) to sledovala s napětím, s pobavením a – bohužel – beze strachu, a aniž by si všimla varovných signálů ohledně spojování byznysu a politiky. A že jich bylo! Vskutku, jako by se ho (jí) to netýkalo, takže obratem volební ruky v následujících volbách projevilo podobnou důvěru jako před tím “VéVéčkám” novému byznys projektu – tentokrát pod názvem Hnutí ANO.
Chytří politologové, a někteří chytří politici (ne, to není protimluv sám v sobě…) upozorňovali, že se blíží další – inu – pohroma… A to v tom, že takové Hnutí ANO nemá pevnou stranickou strukturu, že je to spíše sdružení podnikatelů, kteří poměrně nahlas řvou, že “kradou ti druzí”, a že “oni to PROSTĚ napraví”. Takto amébní útvar je nesnadné nějak strukturovaně řídit a sloužit by mohlo (zdálo se před volbami) jen skutečně několika vybraným jedincům k jejich několika málo cílům… Kupodivu ovšem s tou průhlednou a jednoduchou (ostýchám se napsat „primitivní“) rétorikou Hnutí mocně uspělo. Nebo možná nikoli kupodivu, nýbrž “právě proto”. Právě proto, že česká voličská veřejnost i po nějakých pětadvaceti letech skáče na špek neokomunistickým populistům a volí podle hesla “kdo slibuje nejvíc, je náš favorit”. Nechme na chvíli stranou “velké schéma”, za což je možné považovat prakticky geniální peněžní kombajn pana předsedy Hnutí ANO, slovenského podnikatele s českým občanstvím (?) Andreje Babiše, který samojedině vládne svému průmyslovému impériu a zároveň Ministerstvu financí, o místopředsedování ve vládě ani nemluvě.
Na příkladu nedávného puče v Ústí nad Labem je zřetelné, jak může Hnutí ANO (i když se nyní jedna část jeho ústeckého vedení tváří na oko nevinně) mocně míchat politickými kartami. Úspěch v minulých komunálních volbách vynesl Hnutí ANO do čela městave spolupráci s kandidátkou místních opozičníků. Ti byli sjednosceni bojem proti zdánlivě neotřesitelné a léta bezvadně fungujíí politické mezalianci ODS a ČSSD. Jenže po nějakém půl roce se najednou “ukázalo”, že pevné svazky a dobrá zákulisní práce “velrybářů” a “kmotrů” v pozadí palermské (čti “ústecké”) komunální politiky jsou výkonější a efektivnější, než nováčkovsky idealistické představy většinově zvolených politiků. Hnutí ANO se v Ústí nad Labem tzv. “rozpadlo”, odvolalo samo sebe z vedení města a vzápětí se ta neznámější část Hnutí ANO ve spolupráci s někdejšími politicko-ekonomickými strukturami (opis pro pěněžní kombajn ODS-ČSSD) znovu chopila moci v severočeské metropoli. Tedy “chopila” vlastně jen naoko, neboť tou drobnou změnou v přeobsazení lídrů Hnutí ANO v novém vedení města se k moci pěkně potichu, zezadu, nenápadně, ale pevně chopila opět ta někdejší “parta”. Z médií jí budete znát. Stojí nejenom za zničením Činoherního studia, prestižní ústecké divadelní scény, ale také za řadou stamilionových “malých domů”, které otravovaly v minulosti ústecký vzduch natolik, že ty loňské volby tahle skvadra hladce prohrála. No a vida! Jelikož tu máme tu demokratůru, může se prohra snadno a jen několika podrazy změnit ve vítězství. Ve spolupráci s čímsi, co nemá žádnou politickou minulost, žádnou stranickou strukturu, a co je snadno manipulovatelné a nesnadno ovladatelné (na “zrušení” organizace Hnutí ANO v Ústí ústředním vedením pučisté prakticky nereagují) se v Ústí odehrál politický převrat. Má žena se mě ptá: “Jak je to možné, že městu nevládnou ti, kteří vyhráli volby?” Já na to odpovídám: “Švestky jsou přísliby multikulturního přepyskování netušených budoucností…” Že to nedává smysl? Ale dává! Asi tak stejný, jako vývoj komunální politiky v Ústí kdesi nad Labem…
