Slibovali slunce a vedro, ale za okny se střídá déšť s jakýmsi nedeštěm. Venku na zahradě se nedá dělat nic a doma se ani moc nechce. Televize nabízí prázdninové vykopávky z minulého století.
Přehrabuju se v knihovně, která přetéká především antikvariátními kousky. Snažím se někam vecpat Ovidia a Plinia, které jsem si včera přinesl z jednoho antíku – zakazuju si tam chodit, ale je to jako odnaučovat se kouřit, nebo tak něco. A tak hraju knižní šachy – jednu tlustou vyndám, dvě slabší nacpu nebo naopak – až mi v ruce zůstane jedna slabší, se skvělým názvem pro přecpanou knihovnu – V zajetí slov, Karel Čapek.
Tu tam musím nacpat zpátky, protože tu používám často. Obsahuje soubor novinových článků Karla Čapka z období první republiky, které vycházely převážně v tehdejších Lidových novinách. Některým těm článkům, sloupkům, či jak to nazývají je už celých sto let, některým brzy bude a o to úžasnější, jak současné zároveň jsou. Pro mě je tahle knížka jako modlitební a sahám o ní vždycky, když jsem plný ran ze čtení současného internetu, nebo z té „brilantní“ češtiny současných tuzemských televizí – ať už státních nebo komerčních, ať už ve zpravodajstvích nebo toho, co prý nás má pobavit.
Zpátky ke Karlu Čapkovi. Jeho čeština je pro mě jako světlo na konci tunelu a jeho novinářský „selský“ rozum je na hony vzdálený některým současným učeným žvástům v médiích. Zkusím jen tak pro ukázku třikrát náhodně bodnout prstem do knihy:
1) OTÁZKA ČILI PROBLÉM. Toto hojně a úspěšně užívané slovo je s to dáti tvé řeči ráz hluboký a bádavý. Neříkej „stůl“, nýbrž „problém stolu“; nemluv o dramatě, nýbrž o otázce dramatu. Neříkej „ženské potřeby“, nýbrž „ženská otázka“ a chceš-li se před spaním pomodlit, nedělej to k bohu, nýbrž k „problému náboženství“. Výhody jsou na dlani: Mluvíš-li i o skutečnostech, musíš mluvit jasně; mluvíš-li o problémech, ano dokonce máš mluvit složitě…. (1920)
2) BOLŠEVIK. Tohoto slova se užívá o lidech, kteří si třikrát neodplivnou při zmínce o socialismu; podobně se užívá slov měšťák, germanofil, šovinista a tak dále. Řeknu-li, že z těch a těch důvodů jsem pro uznání sovětského Ruska de iure, budu asi tím rázem prohlášen za bolševika; řeknu-li, že jsem z určitých důvodů proti němu, budu asi na jiných místech prohlášen za černého caristu a člena Národního hnutí. Má-li tento národní zvyk nějaký důsledek, je to ten, že se nelze domluvit nakonec ani o škatulku sirek… (1926)
3) UJISTITI O NEOCHVĚJNÉM PŘÁTELSTVÍ mohou jenom diplomaté. Kdyby nás někdo v soukromém životě přišel ujistit o svém neochvějném přátelství, vzbudil by v nás asi podezření: Ten chlap mi chce něco provést. (1938)
