Už se zdálo, že jsme si do dna dopili ten metylalkohol a budeme se tedy moct dál věnovatnašemu skrz naskrz prokorumpovanému politickému vedení, a ono hned najednou – zasebác!
Tentokrát doslova! Koukal jsem, jak pan Klaus na svátek svatého Václava nevěřícně koukal… Je mi jasné, že mě nejspíš někdo přišije nálepku „pravdoláskaře“, ale nemůžu si pomoct, chápu to takhle: konečně se i k hlavě státu jakousi podivnou oklikou doneslo, že není všemi bezmezně milován, a že tahle země pod jeho (byť do značné míry symbolickým) vedením spěje celkem jistě k nějaké formě sebezhroucení. Chrastavský incident je, podle mého, přesvědčivým důkazem, že je pan Klaus považován za takové ztělesnění paskřivosti současného vládního systému, až to jeden mládenec nevydržel a „našil“ to do něj antiperlemi, či čím… Samozřejmě, že si budou média asi více všímat toho, že ochránci nechránili, leč lelkovali, potažmo dohadovali se mezi sebou, zda už tedy ten atentát byl nebo nebyl. Samozřejmě se bude pan Klaus považovat za mučedníka, na kterého nějací rozeštvávači svým hecováním nasměrovali levicově orientovaného dělníka a bude se snažit využít to ve prospěch jeho upadající vážnosti (viz jeho výrok z pondělní MfDnes: „To byl spíše prvně za 100 let našeho moderního státu atentát na prezidenta republiky“ – no, mě učili, že vznikl v roce 1918…) Absurdní divadlo, které se v Chrastavě odehrálo v den státního svátku, jímž oslavujeme, jak jsme si zavraždili světce (což je také přiměřeně absurdní…), tak dostalo vpravdě historický oblouk. Než abych se snažil za každou cenu o vlastní bonmot k celé té věci, radši jeden kradu rovnou z Facebooku: „Co mají společného Václav Klaus a John Fitzgerald Kennedy? Zatím nic…“
