Jak jsem napsali, policejní toxi team slavil úspěchy. Jak jsme dodali, drogová scéna měla možná chviličku absťák, ale z nejhoršího už je venku. Co s tím?
Kdysi se jeden výtečný muzikant Dan O. a jeho kamaradi zapletli s pervitinem. Neumíš si představit, jak je to úžasný, říkal mi po letech, když se snažil před perníkem utéct sem k nám do opičích hor šluknovského výběžku. Neumíš si představit, jak tě to vystřelí do vesmíru.
Dan O. už je po smrti a tak se nedozví, že i kdyby tehdy utekl sem, kde nebyly (tenkrát) drogy k dostání v každé večerce, kdyby utekl před všemi kámoši a dealery, že by ho tu stejně perník dohonil.
Perník má totiž zelenou.
Perník nahrazuje všem, kteří ho užívají, jejich život na zemi a střílí je do vesmíru, protože oni nechtějí žít v tomhle nudném světě bez perspektivy.
Chápejte: všichni do jednoho jsme se narodili proto, abychom byli šťastní, abychom vykonali velké věci! Abychom byli užiteční. A třeba i trochu slavní a aby nás uznával náš kmen.
Jenomže potom, sotva naberete trochu rozumu, zjistíte, že rodiče, ti nejmilejší lidé na světě, na vás nemají čas. Šoupnou vám do ruky ovladač od televize a starej se mladej. Zjistíte, že učitelé a učitelky ve škole na vás nemají čas, protože mají svejch starostí dost.
Oni (a ony) chtěli kdysi vykonat velké věci, chtěli být užiteční, chtěli, aby je uznával jejich kmen, ale skončili, kurvafix, na škole v takovýlhe prdeli a musejí učit takovýhle dementy!
A tak se holt musíte s tím životem poprat nějak sami.
Nějak to ošulit doma a nějak ve škole a když to půjde dobře, nechat se zaměstnat v nějaké montovně na kraji města.
Ech. Jenomže taková montovna (to bylo slávy, když jí otevírali!), taková montovna, to je takovej lepší kriminál. A tak, když na to příjde — a stačí tak málo — jenom si, pro začátek šňupnout a jste v jinym světě, tak proč to neudělat znovu. Znovu, lépe a radostněji.
Velký věci jsou tady a nestojí to skoro nic. A skoro nic to neváží. Desetinka gramu v psaníčku vždycky připravená k použití.
Nechci ubírat zásluhy policejnímu toxi teamu, nemůže si každej vařit, co chce a prodávat to po kilech a neplatit z toho daně, ale jenom připomínám, že nejlíp se prodává zboží, po kterém je poptávka. A tu poptávku má, mimo jiné, na svědomí i to, že se nestaráme o své děti. Na ty mají dealeři políčíno. Na starý smažky sere pes. Ale ty děti mají ještě šanci, že se do vesmítu dostanou sami, a né tím, že si šlehnou.
