Ve středu 3. června 2015 byl zahájen další cyklus pochodování a poznávání našeho regionu, obecně prospěšná společnost České Švýcarsko, Klub Českých turistů Krásná Lípa a Město Krásná Lípa společně připravili na léto cyklus 6 toulek mezi Českým Švýcarskem a Lužickými horami.
Když něco funguje, je škoda to jen tak nechat být. Když si lidé vzájemně sednou, je škoda se přestat setkávat. A tak i když byly ukončeny předchozí projekty (např. Bez auta do Českosaského Švýcarska), slovo dalo slovo a zájemcům není na překážku, že se začíná ve všední dny až po pracovní době a že jízdné si hradíme z vlastních kapes. Na první naplánovanou trasu se nás sešlo 16 (říkali, já to nepočítal). Autobusem z Krásné Lípy na Vlčí horu, od Nobilisky pár metrů po silnici kolem kaple p. Marie Karmelitské a už po Köglerově stezce uhýbáme z civilizace. Tady se projeví pravý důvod výběru části trasy – KČT KL nachystal komplexní rekonstrukci a protože mezi dnešními účastníky je značný počet těch, kteří projevili zájem pomáhat, jde vlastně o terénní školení a praktické ukázky, co a jak se bude dělat – opravy a nátěry infotabulí, laviček, schodišť, zábradlí, studánek a tak podobně…
Místy, kde ještě loni byla krásná cestička v hlubokém lese, a kde letos zívá široká zjizvená cesta pro těžkou mechanizaci silně prosvětleným porostem, procházíme kolem Plačtivých kamenů (Malý a Velký tvoří prý mileneckou dvojici) k Englově prameni. Tady opouštíme značenou cestu a míříme k Vlčímu hrádku. Ovšem i protřelí znalci místních krajin mají problém, protože aktuálně proběhlou těžbou se tvářnost lesa natolik změnila, že to chvíli trvá, než se podaří objevit správnou pěšinku a dorazit na místo. Pokud se v lese nevyznáte, sežeňte si nějakou GPS navigaci, asi to bude nejjistější.
Po odpočinku a svačině jsem vybrán do odloučené skupiny – zatímco většina se vrací na Köglerovu stezku, aby pokračovala do Kyjova, já a Jiří Rak se odpojujeme a skalní rozsedlinou se spouštíme do Rákosového dolu. V téhle dnes liduprázdné končině pod hradem vedla poštovní cesta, čehož dokladem je kámen, na němž je pod letopočtem 1749 vyvedena poštovní trubka. Vzápětí mne čeká další překvapení – u poštovního kamene opouštíme cestu a stoupáme prudce ke skalám, kde je kaple ševce Kocha. Úchvatné místo. Od ní stoupáme ještě výš, až se nám z plošiny otevře výhled zpět na protější skály s Vlčím hrádkem. Tady už naštěstí zůstáváme na rovině a lesními pěšinami a posléze cestami dojdeme do Kyjova. U Dixova mlýna křižujeme Köglerovku a míříme Na Fakultu, abychom vyčkali ostatních, kteří se objevují ihned poté, co si objednáme.
Posezení, občerstvení, odpočinek a závěrečná etapa – po žluté nahoru k odbočce naproti bývalé turistické chaty Petra směr kravín. Tady se opět dělíme – část jde po aktuálním značení, část se nás vydává po stopách původní trasy této značky, která vedla dnešními pastvinami přes Hely k domu zvanému U profesora (nádherná a nečekaná vyhlídka až do Saska) a na Kamennou Horku. Většina se nechává pozvat k Peterkům na rododendrony a kafe, já mířím s cca 12 kilometry v nohou na náměstí k autu.
Alespoň pár fotek na webu KČT od Mikuláše Peterky ->
