Na světě je asi sedm miliard lidí.
Jak to napsal ten Kainar?
Hleďme kterak jsme se krásně rozmnožili
Desateráci nám troubí po sídlištích
Oceán se proměňuje na mazut
Velice vzrostlo procento velrybích sebevražd
Výskokem na souš
A masa lidí Těsto tisícileté
Začíná kysnout
Když to napsal, byly nás tak tři miliardy. Už sedm.
A teď se to všechno dává do pohybu. Kdoví co by se stalo, kdyby dupli všichni najednou.
Afrika a Asie se stěhuje do Evropy. V poslední vlně pět tisíc kusů.
V Rumburku na náměstí podepsaly za víkend dvě stovky občanů petici, aby Česká republika běžence nepřijímala.
Chápu je, ale nepodepsal jsem. Těch pět tisíc lidí, co přepluli Středozemní moře na lodičkách, je teprve začátek. Můžete(me) mávat peticema, jak chcete(me).
Svět hledá řešení, ale končí u proklamací. V lepším případě. V horším bere do rukou flinty a raketky a věší granáty na děti. Vybuchnou a vezmou s sebou pár duší tam, kde je místa dost.
(Hele? v tomhle počítání duší to taky moc nesedí. Kde se vzalo za sto let těch pět miliard dušiček navíc? Jak se množí? Dělením?)
Jestli čekáte, že mám řešení, tak nemám. Možná jenom ti, kteří přijdou, mohou být lepší než ti, kteří tu jsou. Tak se připravte. Bude jich víc a víc)
Dobrá zpráva přišla z Hradu. Pan prezident vyvěsí husitskou vlajku. Rudý kalich v černém poli.
Ten kalich chápu.
Tak nazdraví!
(A o těch maturantech, o kterých jsem chtěl psát teď, napíšu příští týden).
