V Praze (a Ostravě) se hraje hokejové mistrovství světa. Kromě našich hokejistů zaujali mě i Jiránkovi králící z klobouku — Bob a Bobek, kteří se stali maskoty turnaje a také Skoumalův hudební motiv z toho seriálku, který tu občas zazní. Vzpomenu si při tom vždycky na oba autory, kteří jsou bohužel na onom světě. Stejně tak si při tom vzpomenu na Milerova Krtečka, kterého prodali do Číny a cestou se s ním mazlil prezident Zeman a říkám si, že je fajn, že čmárám jenom mazanice, které snad raději skončí v propadlišti dějin, než v rukou obchodníků a politiků.
Zaslechl jsem, že Bob a Bobek z plyše nejsou nijak levní; kromě králíků vystupují na mistrovství i zajíčci. Jako roztleskávačky.
Ve výběžku proběhla o uplynulém víkendu na dvou místech férová snídaně. To je hezké, ale obě akce použily stejný (hezký) plakátek a tak mi to už příjde takové unifikované…
Řekněte mi, že se pletu….
Když přemýšlíte o těchto akcích dokola a do hloubky, příjdete nutně na to, že je to takové volání po normálnosti. Budeme jíst to, co jsme schopni vypěstovat, buďto my nebo naši sousedi. Nebudeme ničit životní prostředí. Proč vozit jablka z Číny, když máme svých dost. Jo, bylo by to hezké.
Za každým městečkem tady u nás je lom, ví se o tom, kde byla pískovna a kde se dala nakopat hlína na cihly. Proto tady ty staré domy vypadají tak, že když přijedete, víte úplně přesně kde jste. Stejně jako poznáte východní Čechy nebo Krkonoše.
Vím, že stavět takhle už asi nejde, ale ta unifikace je šílená. Buď zdráv HEBEL! Buďte zdrávy OKNA Z PLASTU!
Nebudu tady vypisovat, co nás tenhle týden čeká, protože to sem v plném znění za chvíli doplní Ivo.
Užijte si fandění hokejistům a ať vám při tom nepraskne žilka.
PS: Když jsme ale u toho hokeje, tak tohle vždycky!
