Považuji se za otrlého cynika. No, někdy se také dokážu považovat za naivního romantika – podle toho, jak se to hodí. Znáte to… Ale teď a pro tento účel se vydávám za otrlého cynika. A jako takového mě docela vyděsila slova občana Červíčka, který je policejním prezidentem.
Povídal v neděli na televizi v souvislosti s vyšetřováním metylalkoholového průšvihu (cituji): „Policie má z hlediska směru, verze a předpokládaného výsledku vyšetřování, jasno.“ No, to tedy – pic kozu do vazu! – to už ani lépe (hůře) nejde říct. Obzvlášť mě děsí to „z hlediska předpokládaného výsledku vyšetřování.“ Přijde mi to srovnatelné s příběhy, jež známe z neblahých nedávných dějin. Jako, když si komunističtí pohlaváři objednávali u „své“ policie výsledky šetření skupin obyvatel, aby je pak mohli hromadně vykosit. Pak se tzv. „vyšetřilo“, pravdaže s předpokládaným výsledkem, nějaké to spiknutí, načež tu skupinu v nějakém monstrprocesu poslali na onen svět a s nimi pár tisící dalších podobných „nepřátel režimu“. Červíčkova slova ve mně divně resonují podobným přístupem. Možná, že se ten policista „jen“ neumí vyjadřovat. Možná ale, že mu „freudovsky“ uniklo cosi, co říct nechtěl. Jsem zvědav, co nám policie předloží. Nyní, po vystoupení policejního prezidenta, ve mně hlodá červ pochybností: Schválně, uvidíme, jestli policie (podle předem předpokládaného výsledku vyšetřování) náhodou najde nějakého Pepu XY, který zrovna nemá kámoše někde nahoře, a na toho se to všechno shodí… A schválně, jestli pak tenhle Pepa XY neshodí celý ten byznys, který se rozhodně nemohl nějakých dvacet let odehrávat bez tichého souhlasu nějakých státních zaměstnanců, úředníků a činitelů, a výsledek vyšetřování se pak konečně pohne „předem nepředpokládaným směrem“, hm?
