Nejdříve si můžeme udělat takové krátké shrnutí, jakou představu si o Francii vlastně vytváříme. Známe pařížský salát, pařížské řezy, pařížský salám, pařížanku, francouzské brambory a francouzská vína, nejlépe ve slevě. Pro pravého Francouze jsou tyhle věci nepochybně španělskou vesnicí. (Španělům to teď vysvětlovat nebudu…) Pokud ho ještě seznámíme s francouzským klíčem a francouzským polibkem, bude na nás zírat jako Felix Holzmann. V jednom se ale překvapivě trefit můžeme – v hudbě.
Ne, opravdu si nemyslím, že bychom v Čechách měli nějaké ukrutné znalosti o současné francouzské populární hudbě, to se sem přes ty Davidy a Helenky neprotlačí. Mám na mysli tu nezákladnější tamní klasiku – francouzský chanson. Věc, která je tam stále živá a pro ostatní svět jí oprášila lepá mladá dáma, která si nechá říkat ZAZ. Ta už ve svých předešlých projektech naznačila, co v ní v tomto směru dřímá, když si několikrát střihla písně od Edith Piaf. Ale nyní to vzala z gruntu a natočila album s názvem Paris. Třináct nejznámějších písní o tomto městě, které znáte i vy, i když o tom teď nevíte. Pak ale zazní třeba slavná Champs Elysée, a vy se klepnete do čela a řeknete „No jasně!“
S radostí předesílám, že to nejsou jakési coververze, jak bývá zvykem. Nad tím, aby to všechno bylo OK, dohlížel ve studiu sám slavný Quincy Jones. A těch hostů! Jmenovat budu jenom jednoho. Duet se Zaz si přišel užít i legendární Charles Aznavour. V jeho asi devadesáti letech neskutečně vitální pán, který hned po natáčení pozval Zaz ke spolupráci na jeho desce. Stále točí! A co spolu zpívají tady? Jmenuje se to J´aime Paris au mois de Mai – čili Miluji květnovou Paříž. Tak je právě ten správný čas na tohle album vzpomenout.
Ochutnáme?