Matěj Ptaszek, muzikant a dobrodruh, se po zralé úvaze rozhodl opustit naši zemi a odstěhovat se do Ekvádoru. Definitivně se tak stalo 8. ledna 2015. Předtím procestoval i jiné kousky Země. O svých cestách, myšlenkách a pocitech umí hezky psát a byla by škoda, kdyby to četli jen jeho přátelé na fb, kam své příspěvky píše, proto jsme se domluvili, že je můžeme zveřejňovat u nás, na výběžku.eu. Tady jsou, děkujeme. Tedy postupně:
únor 2014 – Obecní Tržiště
Dnes ráno jsem navštívil Valladolidské Mercado Municipal, neboli Obecní Tržiště. První, čeho si člověk všimne, jsou živé krůty na prašném chodníku se svázanými pařáty, kterak bojují v zoufalství o život. Nikdo jim nedá napít, najíst a veselý stařeček s poněkud potměšilým výrazem ve tváři se mi snaží prodat alespoň jednu krůtu. S klidem odmítám a rychle pokračuji dál, než se rozčílím.
Zelenina v hale je už na tom mnohem lépe, je pokropená vodou, indiánské babičky ji hladí jemnýma rukama a nabízejí ředkvičky, papričky, rajčátka s takovou chutí a radostí, že nemohu odolat a už se těším na salát. O kousek dál je druhá část haly, která je ryze vyhrazena masu. Muži s drsnými obličeji zde precizně, až s matematickou přesností, krájí a porcují vše, co ještě včera lítalo po kurníku či se rochnilo ve chlévě.
únor 2014 – Campeche
Včera jsme z chaotické, veliké Meridy dorazili do malého, roztomilého městečka Campeche u Mexického zálivu. Je to nádherné, koloniální, neuvěřitelně zachovalé město, které je dodnes proslulé svou španělskou pevností, coby ochraně vůči pirátům, kteří se ho před několika málo stoletími snažili za každou cenu dobýt. Celé staré centrum vypadá jako obytný blok, sestávající se z pražské Zlaté Uličky. Zde by se Franz Kafka určitě neztratil. I když čtyřicet zlatých uliček… To už by se možná jeden i ztratil, ale ztratil by se opravdu na neobyčejně krásném a myšlenkově čistém místě.
