Matěj Ptaszek, muzikant a dobrodruh, se před rokem a něco, po zralé úvaze, rozhodl opustit naši zemi a odstěhovat se do Ekvádoru. Předtím procestoval i jiné kousky Země. O svých cestách, myšlenkách a pocitech umí hezky psát a byla by škoda, kdyby to četli jen jeho přátelé na fb, kam své příspěvky píše, proto jsme se domluvili, že je můžeme zveřejňovat u nás, na výběžku.eu. Tady jsou, děkujeme. Tedy postupně:
únor 2014 – Paneláky a surfaři v Mexiku
Jsem šest hodin v Mexiku, a to v Cancúnu na Yucatánu. Cancún je 40 let staré, vlastně mladé, moderní město plné paneláků. Ty z těch sedmdesátých let jsou už skoro na odstřel, ale dál slouží svému účelu. Ty nové čekají pomalu, ale jistě na neodvratný osud jejich starších bratříčků. Představte si náš Havířov, který je obklopen nádhernými plážemi, tyrkysovými lagunami a je neustále v obležení nadšenců surfovacího prkna. Tak to je Cancún. Surfaři zde čekají na vlnu svého života, zatímco místní doufají v ekonomický zázrak, který se bude týkat i drobných živností, nejen hoteliérů a majitelů pláží.
únor 2014 – Magický realismus
Po dvou dnech strávených v Tulumu u Karibského moře, jsme dorazili včera do Valladolidu – krásného historického mexického města, kde nejsou takřka žádní turisté, jen malincí indiáni. Je tu neuvěřitelná atmosféra. Je to jako z románu Garcii Marqueze Sto roků samoty. Například včera po příjezdu z Tulum a poté, co jsme se ubytovali, jsem navštívil tamní katedrálu. Uprostřed nádherného chrámu v klidu ležel pár metrů od oltáře toulavý pes, na kterém bylo vidět v jak neuvěřitelném klidu a pohodě je, nikdo ho nevyháněl, nikdo si ho nevšímal a všichni lidé v chrámu byli pohrouženi do sebe. Naprosto strhující scéna, opravdu magický realismus. A dneska ráno, když jsem vyhlédnul z balkonu našeho stařičkého hotýlku z 19. století, tak pod naším balkonem zastavil chlápek v malém osobním autíčku a na autíčku se mu po střeše jen tak procházel jeho kohout. Vše jsem z radostí shlédl a poté vyšel ven z hotelu toho osobitého chlapíka pozdravit. Vyklubal se z něho roztomilý filosof, který mohl mít asi sedmdesát let a jenž mi prozradil, že jeho kohout nosí lidem štěstí, když mu člověk prokáže úctu a nakrmí jej, načež mi z připravené misky nasypal do ruky zrní a milý kohout mi začal doslova zobat z ruky a poté na povel svého pána mi zakokrhal poděkování. Magický realismus. Je tu opravdu neuvěřitelná atmosféra. Úžasní indiáni. Sem tam se projede vojenské auto plné ozbrojených vojáků, jinak je tu neuvěřitelně bezpečno. I v noci. Lidi jsou milí, tolerantní a plni vnitřní svobody. Kousek od centra města se pak nachází, světe div se, jeskynní jezírko, které je ukryto ve skalách a skýtá nádherné koupání v tyrkysově modré vodě plné pstruhů. A to vše uprostřed historického, hustě obydleného města. Magický realismus.
