V sobotu 18. dubna 2015 byl u Mezní Louky slavnostně otevřen lesní zážitkový areál „Rysí stezka“ při zahájení turistické sezóny v Národním parku České Švýcarsko.
Už jsme tu těch akcí s příchodem jara a zahájením turistické sezóny měli několik, já se ale rozhodl pokračovat a vybral si z bohaté víkendové nabídky ministerskou slávu. Na Mezní Louce, na začátku Gabrieliny stezky k Pravčické bráně, byla vybudována nová poučná stezka, u silnice pak vzniklo nové dětské rejdiště s modelem samotné brány. Tudíž příležitost k oficiálnímu zahájení sezóny. A protože už nějaký ten ročník podobné slávy mám za sebou, pokračuji v tradici.
Od 1. dubna 2015 opět začal jezdit autobus na lince Krásná Lípa – Děčín (přes Jetřichovice a Hřensko), výjimečná příležitost letos poprvé ho vyzkoušet a vychutnat si lesní krasojízdu až na Mezní Louku. Jenže obdobně jako rok minulý – z Krásné Lípy ráno vyjíždím sám. Další cestující přistupují až v Rybništi a ve Chřibské, ale jak vyrozumím z hovoru, mají namířeno jinam, tak se skoro začínám bát.
Cestou naštěstí potkáváme auta Národního parku i o.p.s. České Švýcarsko, tak si začnu být jistý, že jsem si termín nespletl. Když dorazím, před Infocentrem na Mezní Louce, kde je místo srazu, je docela prázdno. Postupně se ale objevují zámé tváře – starostové, činovníci, senátor, i nejvíce očekávaný host, ministr životního prostředí. Ten se tu během dne zapojuje i do Uklízení Česka.
Nakonec se jako mávnutím kouzelného proutku lidi objeví a nastává přesun k začátku stezky. Odhadem tu postává tak padesátka zájemců, kteří si vyslechnou ředitele NP, delegaci z NP Saské Švýcarsko, starostu Hřenska, pana ministra, který ještě navíc stačí pokřtít Děčínskou jeřabinkou nové materiály o Českosaském Švýcarsku a zástupce firmy, která areál vybudovala.
Pak už stříhání pásky – pan ministr se s ničím nemaže, takže než 90 % fotografů stačí zvednou aparáty, šmik, a páska je vejpůl. Tudíž se musí simulovat a pro média se opakovaně stříhá už jen přidržovaná polovina.
A konečně rozchod do lesa. Nic moc jsem v podstatě nečekal, a sypu si popel na hlavu. Tohle se fakticky povedlo. Od obyčejností, jako jsou překlápěcí cedulky o rostlinách a zvířatech přes různé interaktivní hrátky, na kterých si zařádili s radostí i dospělí, adrenalinový chodníček přes vodní hladinu a lanový most až k relaxačním lehátkům na mýtině. Pokud odtud půjdete na Pravčickou bránu, nechte si opravdu dostatečnou časovou rezervu, těch cca 1,5 km fakticky stojí za to!
PS: Jen mě mrzí, že jsem nenašel odvahu se cpát mezi děcka, řádící na modelu Pravčické brány. Snad někdy příště…
