Na středu 15. dubna 2015 se mi dostalo pozvání udělat pár obrázků na varnsdorfské VOŠ a SŠ, konkrétně v budově na Bratislavské ulici, při zkušebním běhu projektu – soutěže s názvem „Zručnost je můj kamarád“.
Některé školní obory to mají snadné. Bezpečnostně právní sebou párkrát plácnou o zem nebo rukou přerazí cihlu a je z toho ooooh, aaaach. Dlouhonohé slečny z fashion designu se za hudebního doprovodu projdou ve vlastnoručních modelech a pánské oči za nimi běží ještě i za zavřené dveře. Maséři z vás vymlátí duši i bolesti, že na to dlouho nezapomenete. Kadeřnice a kosmetičky změní zájemkyním vizáž a je vystaráno. Kuchaři před vámi zapálí jídlo a je úplně jedno, že doma si nikdy nic takového dělat nebudete. Co ale takoví chudáci zahradníci.
Ti na to šli od lesa. Pustili se do zcela jiné oblasti a ve spolupráci s Integrovaným centrem pro osoby se zdravotním postižením Horní Poustevna se rozhodli vyzkoušet, co kdo jak umí a zvládá, bez ohledu na obdiv veřejnosti a masovou účast. Žáci oboru se promísili s klienty (sakra, já už ani nestačím sledovat, jak je vlastně správná a povolená terminologie, jeden čas se tohle slovo v sociálních službách považovalo za sprosté) a na různých pracovištích si vzájemně předváděli, kdo co umí a co ho baví. Pletení košíčků z papíru, suchá květinová vazba, tkaní koberečku, prostorová zvířátka z papíru, ruční tkaní na rámu, keramická sluníčka… Nerad bych, aby to vyznělo nějak špatně, ale chvílemi se nedalo pro zápal a nadšení rozeznat, kdo stojí na které straně „barikády“. Na závěr zhodnocení, ocenění pro každého účastníka, a pocit, že taková akce je bezpochyby přínosem pro obě strany. Díky za pozvání…
