Fotbalové Euro, kde naši tak slavně postoupili ze skupiny a potom hned neslavně vypadli, aby tak udrželi zdání, že český fotbal má jakoustakous naději a reprezentační trenér smlouvu na další roky v kapse (snad) poprávu je už nějaký měsíc za námi. K celé téhle akci se tradičně vrací elitní komentátor České televize ve svém (po takovýchto turnajích pravidelné) deníku. Jaromír Bosák je nejenom odborník, který fotbalu rozumí, je to taky dobrý společník a v tomto případě hlavně pozorovatel. A že tedy má co pozorovat.
Jeho putování po kolbištích Eura je spojeno i s neuvěřitelnými přesuny a spaním v podmínkách skutečně nestandardních.
Skoro se zdá, že Česká televize spíše než by připravila svým pracovníkům jakžtakž vyhovující podmínky, platí jim před podobnou anbází nějaké kurzy přežití v divočině.
Jako malý příklad něco o nocování v Doněcku:
Apánek to nebyl zrovna posilující. Schválně, zkuste někdy spočinout na posteli, která je široká devadesát centimetrů. Připdal jsem si, že spím někde na římse; ještě že k zemi jsem to měl půl metru a nikoli pět pater. Zase jsem se ale nemusel starat o čistotu lůžkovin. Zrovna tady nikdo žádné sexuální extravagance předvádět nemohl. Nejde ani tak o to, že při každém pohybu začaly dřevěné části postele hlasitě naříkat a vyprávět dlouhé příběhy o tom, kdo všechno se na Záhořově loži v minulých stoletích ocitl. Spíše se problémeme jevila kvalita matrace. Když jsem ulehl, propadl jsem se do pasti na mamuta, z které se nevylézalo zrovna snadno. Naopak, snaha urovnat polohu vyvolávala opačný jev – začal jsem se na chvíli vznášet. Na stará kolena jsem vážně levitoval. Takže páchat tady nějakou tělesnou radost ve dvou je podle mne, pokud nejste vynikající artista, prakticky nemožné. Pokud nechcete být otlučený na všech pravděpodobných i nepravděpodobných částech těla. A když vám k tomu děžurná pustí scou symfonii D – dur pro nosohltan a zapadlý jazyk, chuť na cokoli kromě násilného trestného činu ani dostat nemůžete.
Ještě jeden rébus bylo potřeba vyřešit. Hledal jsem čím bych se tak mohl přikrýt. Nic jiného než prázdný povlak na peřinu či deku jsem nenalezl. A to jsem se díval pozorně, i pod postel jsem nahlédl. Kde nic tu nic. Začalo mi docházet, kde vzala statečně dřevo řezající děžurná dvě deky. Ale co, je horko, vzduch se odmítá pohnout z místa, tak takový lajntuch musí stačit.
Tedy, berte tuhle knížku jako návod před tím, než se přihlásíte do konkurzu na místo fotbalového komentártora v České televizi. Nejenom, že musíte umět sestavy mužstev za posledních zruba sto let, jako když bičem mrská. Je nejvyšší čas přihlásit se někam do skautu a trénovat bivakování.
Anebo se alespoň na nějaký čas stát bezdomovcem, jako druhdy Míra Bosák.
Jeho praxi to velmi prospělo.
Tak a je tu ještě soutěž o knížku s podpisem autora!
V roce 1976 naši fotbalisté v bělehradském finále a penaltovém rozstřelu porazili tým západních (jj tenkrát to takhle bylo) Němců a legendární penaltou to všechno potvrdil Antonín Panenka.
Fotbal byl tou dobou komentován dvěma komentátory, Čechem a Slovákem.
My se ale ptáme, kdo komentoval přímo ten rozhodující moment, kdy se Antonín Panenka rozeběhl ke svému vršovickému dloubáku.
Byl to:
a) Vít Holubec
b) Dušan Gabáni
c) Karol Polák
{module soutěž o knížku Míry Bosáka}
Uzávěrka soutěže je tuto neděli (23/912) o půlnoci!
