Jak jsem inzeroval, ještě před polovičním večerním ohluchnutím jsem byl na poněkud umírněnější akci. Slovo předávám rozmáchlejší textařce Aleně Marii Dančové: V rámci dobrých přátelských vztahů s našimi přeshraničními sousedy Lužickými Srby poctil ve středu 25. dubna 2012 svou návštěvou aulu Biskupského gymnázia Varnsdorf Lužický mládežnický soubor z prvního lužickosrbského gymnázia v Budyšíně s pásmem nazvaným „Cestou“.
Soubor byl založen 25. ledna 1949 jako 1. Lužickosrbská brigáda v návaznosti na zřízení gymnázia. Skládá se ze smíšeného sboru pod taktovkou Friedmann Böhme, která je zároveň i uměleckou vedoucí, taneční skupiny pod vedením Constanze Wendisch a Sylwije Rječcyny, organizační vedoucí celého souboru, a hudebníků vedených Janem Chlebníčkem a Steffenem Kostorczem, jakožto vedoucím dudáků. Členové jsou z 5. – 11. Tříd a věkové rozpětí je tedy 10 a 18 let. Scházejí se každý týden a tréninku věnují zhruba dvě hodiny, ovšem když je potřeba, například před vystoupením, tak zkouší třeba i o víkendech nebo svátcích. Věnují se především udržování lužickosrbských tradičních písní a tanců a šíření povědomí o nich mezi veřejností. Avšak ve svém repertoáru mají i umělecké písně jejich slovanských sousedů či německé klasické a moderní lidové písně.
Hudebníci hrají na tradiční lidové nástroje, což jsou dudy, jimi zvané kozoł, malé i velké třístrunné housličky, flétna, klarinet, akordeon, fagot a kontrabas. Vystupují samozřejmě v Lužici, ale jsou dobře známí i v zahraničí. Se svým souborem navštívili už například Prahu, Wales, Moskvu, jižní Tyrolsko nebo Dreux ve Francii. Pořádají tradiční podzimní a vánoční koncerty, účastní se církevních a obecních svátků, spoluorganizují benefiční akce a každé 4 roky jezdí na delší turné. Tato bohatá činnost jim přináší ovoce, neboť v roce 1972 dostali Státní cenu Ćíšinského druhé třídy a roku 1977 cenu Domowiny.
Hudebníci a tanečníci vystupují v tradičních krojích. Používají dva typy. Katolický a evangelický. Ten katolický je určen pro běžné nošení během všedního dne a ještě dnes můžeme najít v Lužici lidi, kteří ho stále nosí. Evangelický kroj už dnes není aktuální, ale v dobách své slávy se využíval k tanci při obecních tancovačkách a jiných slavnostech.
Gymnázium podporuje lužickosrbský jazyk a kulturu. Podmínkou k přijetí je její alespoň minimální znalost. Osmdesát procent studentů má lužickou srbštinu dokonce jako svůj mateřský jazyk a normálně jím doma hovoří. Zbytek se ji učí ve výuce ve škole.
V úvodu programu nás přivítala studentka Barbora, která v katolickém kroji zahrála na dudy, jimž se věnuje už šest let. Pak Milan Hrabal, známý varnsdorfský nadšenec pro lužickosrbskou kulturu, uvedl Sylwiji Rjecčynu, organizační vedoucí souboru, jež posléze diváky celým dopolednem provedla a seznámila je s jejich lidovými obyčeji a kulturou. Avšak k posluchačům mluvila v němčině, proto tu byl Tomáš Havránek, student BGV, kde má individuální plán, a současně také Budyšínského gymnázia, kde studuje denní formou, který slova paní Rjecčyny pohotově překládal. Soubor předvedl své muzikanty, kteří podle tradice, kdy vesničtí hudebníci neznali noty, hráli bez nich, tanečnice v evangelických krojích s dochovanými tanci bez pozdějšího vytváření choreografie a smíšený sbor, který až na výjimku s písní „Lollipop“ od skupiny The Chordettes, zpíval varnsdorfským studentům písně v srbštině. Na závěr Milan Hrabal souboru poděkoval v jejich mateřském jazyce a předal drobné dárečky.
Realizaci projektu spolufinancuje Evropská unie z Evropského fondu pro regionální rozvoj (ERDF): „Investice do vaší budoucnosti“ v rámci programu Cíl 3 / Ziel 3.
Partnery projektu jsou: Město Varnsdorf (lead partner), Městská knihovna Varnsdorf a Zwjazk serbskich wuměłcow Budyšin
AMD
Za sebe jen dodám, že je poměrně zvláštní sledovat, jak měkký slovanský jazyk plyne z úst takovéhle Němky… I když pravda, u nás v ZUŠce už dlouho české národní písně zpívají černovlasé černooké asijské holčičky.
