Tuhle jsem s velkým překvapením zjistil, že člověk, o kterém si myslím, že se v muzice orientuje velmi dobře a zná toho hodně, vůbec neví, co je to white metal. A přitom se nejedná o nic výjimečného, bratříčků má tahle odnož hodně. Což takhle christian-post hardcore? Tento styl reprezentuje kapela Runaway My Son, která ve středu 25. dubna 2012 zavítala z Milovic do VDF. Účastnila se spolu s řadou dalších hostů projektového dne ve školách, tam jsme ale nebyli. To důležité je, že večer měla koncert v klubu EXIT 77, který provozuje Apoštolská církev.
Tož, z extrému do extrému – dopoledne jsem na gymplu poslouchal měkounkou srbštinu, dudy a housličky, večer jsem pak částečně ohluchl. Ona totiž ta křehká dívčina do mikrofonu provozovala zpěvně druh projevu, který doma interně označujeme jako „bliči“, ovšem s texty, které jejich vlastními slovy „vyvyšují Boha, Jeho velikost a radost z Jeho stvoření“.
Mládeže přišlo hodně, podlaha se houpala (taky hodně), a mezi osobními věcmi kapely ležel notýsek „Hello Kitty“. No prostě extrém.
Až si tedy budete prohlížet fotky, pusťte si na zem pár hrnců nebo zapněte motorovou pilu, ať máte hrubou představu. A jen pro jistotu podotýkám, že to nemyslím nijak zle, klidně poslouchám P.O.D., Six Feet Under, Cannibal Corpse a tak všelijak.
