Staré fotografie nám často oživí paměť, ale stejně často fantazii. Člověk si vzpomene na dobové určení, které je naprosto v protikladu k dochovaným dokumentům. Výpověď svědků je velmi důležitá a mnohdy nepostradatelná; vlastně k nezaplacení.
Tak jako se třeba snažíme v muzeu dopátrat člověka, který by se přímo účastnil stěhování litinového kříže z dnešního Parku Přátelství k městskému kostelu sv. Bartoloměje, rádi bychom se seznámili s alespoň jedním pracovníkem, který byl účasten bourání tzv. Panského domu. Mezi lidmi se mu říkalo mnohem častěji Grohhaus. Tento název vznikl na přelomu 19. a 20. století díky obchodu Johanna Grohha, kde bylo k sehnání jak pečivo, tak nejrůznější smíšené zboží – vznešený název pro dříve častěji užívané Kramářství.
Na fotografii je výjev opět velmi žánrový. Holčička nese statečně velkou nůši, (navzdory svému věku vydatná pracovní síla v rodinném řetězci) a psí spřežení je připraveno pro rozvoz zboží. Již v roce 1865 městské zastupitelstvo v Rumburku schválilo poplatek za držení psa. Dokonce se tehdy nerozlišovalo, za jakým účelem je pes držen. Ať majitel vlastnil psa určeného k tahu, psa řeznického, psa k ostraze pozemku či jen psíka šlechtěného pro potěšení páníčka či paničky. Bylo stanoveno platit dva zlaté ročně, což v přepočtu na cenu potravit znamenalo cca 120 vajec. V porovnání s tím jsou dnešní poplatky v okrajových částech města nižší (nehledě na cenu vajec).
Ale zpět k renesančnímu domu. Byl vybudován jako součást areálu rumburského zámku, kde bývali ubytováváni významní hosté a žili vrchnostenští úředníci. Stával do roku 1956 (- tolik informace pana Demela) na rohu dnešní Třídy 9. května a Jiříkovské ulice, do které dosti zasahoval.
Jak jsme již psali, proluce mezi Grohhausem a hostince U Města Lipska se přezdívalo „myší díra“, což částečně odstranila na místě hostince postavená Zemědělská a průmyslová banka (1931 -32) od evropsky proslulého německého architekta pocházejícího ze Šluknova Fritze Lehmanna, kopírující tvar ulice. Grohhaus byl důstojnou protiváhou zámecké budovy, zdobený sgrafity s ornamenty v pásech, psaníčky a falešnými římsami.
Po druhé světové válce byl ponechán svému osudu. Ač statika narušená nebyla, dlouhodobé neudržování se podepsalo na stavu fasády a střechou do objektu zatékalo. Na fotografiích je vidět rozdíl, jak vypadaly původní výlohy s roletami soustružnictví Johanna Röslera a prodejny šicích strojů z doby monarchie a jak poválečné výlohy Uzenářství.
Po zbourání domu byly sutiny odváženy postupně a posloužily při budování letního stadionu. Na místě historického objektu byl založen parčík (tzv. Henyšův). Při příležitosti 50. výročí založení KSČ byl odhalen uprostřed parčíku symbol srpu a kladiva. Dnes roste uprostřed udržované plochy Lipka svobody, která připomíná 80. výročí vzniku Československa.
Pokud procházíme tímto místem, s jistotou kráčíme nad zasypanými renesančními sklepy s mohutnými klenbami, což nám momentálně dokládají pouze dochované plány.
Ester Sadivová
