8. benefiční koncert „Písně s vůní konvalinek“ proběhne v neděli 15. 4. 2012 od 17.00 hod v rumburském muzeu. Výtěžek bude věnován na záchranu klavichordu ze Stradalovy pozůstalosti.
Nástroj byl poškozen nevhodným skladováním v provizorním depozitáři muzea po druhé světové válce, kdy ještě organizace neměla svou současnou mateřskou budovu.
Byla to doba, kdy bylo zákonem zrušeno německé vlastivědné muzeum v Krásné Lípě a jeho sbírka byla převedena z velké části do muzea rumburského. Proto se k nám dostala pozůstalost
August Stradal, byl jedním z posledních žáků famózního velikána Ference Liszta.
Stradal, šesté dítě advokáta Franze Josefa Stradala z Teplic, bydlel za studií ve Vídni v pronájmu u Zweigeltových, kteří pocházeli z Krásné Lípy. Jejich atraktivní dcera Hildegard, nadaná navíc překrásným hlasem a uměleckým cítěním, ihned upoutala pozornost mladého klavírního virtuoza. Prý také při svatební cestě v Benátkách zapěla na gondole tak úchvatně, že se gondoliér zdráhal přijmout peníze za svezení, protože v životě nic tak krásného dosud neslyšel. Však Hildegard vystupovala také před samotným císařem! Manželé spolu na koncertním turné strávili řadu let.
Stradal měl od dětství podlomené zdraví, které věčné kodrcání od Londýna po Budapešť jen zhoršilo. Rozpad Rakouska-Uherska přinesl paradoxně i pozitivní skutečnost, nejen ztrátu majetku a možností vystupování. Manželé odešli do ústraní – do Krásné Lípy, kde Zweigeltovi vlastnili prostorný dům stojící dnes naproti autobusové zastávce, (tam nalezl útočiště od roku 1912 také akademický malíř August Frind). Pobyt blízko přírody a klidný způsob života se pozitivně odrazil na umělcově zdravotním stavu. Ovšem opačný účinek mělo „maloměsto“ na jeho choť, uvyklou na život ve světle slávy a za stálého zájmu veřejnosti.
Stradal zhudebnil celou řadu básní své ženy a jsou dochovány transkripce orchestrálních skladeb na přednes pro klavír či dva klavíry. Interpretací Lisztových děl si získal velké jméno. Věnoval se také pedagogické činnosti. A vzhledem k dobrému finančnímu zázemí byl i známým sběratelem starožitností. Zaměřoval se nejen na porcelán, devocionálie či výtvarné umění, ale jako pravý hudebník sbíral notový materiál a hudební nástroje: Ať hrací skříňky, barokní flétny, či harfu, cembalo, klavichord, (včetně 2 exemplářů pianin Augusta Förstera, dále pak jednou Bösendorfera či Blüthnera). Manželé mobiliář na sever přistěhovali ve dvou přeplněných železničních vagónech. Bohužel poválečný chaos některé kusy strávil.
