Tedy poslední dny života Ježíše Krista. Zelený čtvrtek, Velký pátek a Bílá Sobota. Spočineme li posledním pohledem na něčem co tvořilo samotný počátek, vracíme se k němu později spíš váhavě a on se mění v melodii stále více nepřesnou. Až budou letošní Velikonoce předestilovány časem, nikdo neuvěří, že se tak krásné věci opravdu staly. Zelený čtvrtek to byly obřady v kostele a pak sederová večeře v čajovně.
Jedli jsme nekvašené chleby a pečeného beránka, pili víno, poslouchali příběh o odchodu Židů z Egypta a vkládali jsme do toho všeho události Poslední večeře Páně. Nádherné a chutné to bylo. Velký pátek jsme měli s Matějem křížovou cestu v dětském domově (to tedy bylo!) a obřady v Jiříkovském kostele. Po čtvrtku docela samota ale moc milá. Bílá sobota v Jiříkovském kostele od 21.00 a pak na faře až do rána a v neděli od 8.30 opět kostel. Povídali jsme zpívali, někdo šel na jitřní procházku, znovu a znovu jsme si vyprávěli. Vlastně se nic nestalo jenže si čím dál víc myslím, že moc větších příběhů neexistuje. Sešlo se nás na faře víc než dvacet, do rána nás vydrželo šest. Dlouhá Velká noc. Poděkování mnohá všem, kteří byli blízko. Takové VELIKONOCE jsem ještě nezažil, o takových Velikonocích jsem nikdy neslyšel. Člověk nemůže začít nový život, může jen pokračovat v tom starém, ale může mu stále znovu a znovu vkládat nápěvy nové a lepší. Den za dnem, ráno za ránem. Po NOCI.
Gymnázium Varnsdorf + Akademiepříslibu + Schrodingerův institut = Velikonoce ve výběžku trošku jinak, trošku hezčeji.
Jiří Čunát, Teplákov nad Sprévou, Velikonoční neděle 2012
