Hlvní rumburská ulice, Třída 9. května měnila často jména. Byla ulicí Generála Svobody, Třídou Maršála Stalina a původně jednoduše Nádražní ulicí.
Stával tu i původní hostinec Zelený strom (o čemž pojednávají dvě statě v ročenkách Kruhu přátel muzea Varnsdorf Mandava 2010 a 2011).
Jeho posledními majiteli byli Emil Richter a Ernestine Hotova – Richterová, která po smrti manžela živnost vedla. Souhrou náhod se seznámila s Petrem Synáčkem, rozvedeným Čechem, kterého si po skončení II. světové války také vzala. Protože byl pan Synáček zapojen do ilegálního odboje v Praze a paní hostinská během války nezištně pomáhala, hostinec zůstal v majetku rodiny.
Ovšem po únorovém převratu byli manželé odsunuti do vnitrozemí, do budovy přišel národní správce a záhy svůj rodný dům pod nátlakem opustila i dcera Erna s mužem Jaroslavem Šemberou. Osud vyhlášeného podniku skončil požárem v roce 1958.
Malý stylový domeček nahradila o rok později novostavba činžovního domu.
Zajímavé fotky nám dokládají vývoj tehdejší hlavní třídy. V místech dnešního parkoviště před knihovnou fungoval před druhou válkou Hostinec U Kláštera. V novodobé historii byl objekt využíván i místní skupinou Československého Červeného kříže. Když Červený kříž získal budovu jinou, sloužil k bydlení.
Nedlouho před revolucí měl být tento dům proměněn náročnou přestavbou na polikliniku, dočkal se však jen demolice.
Snímky dokládají zajímavou skutečnost ve vývoji hlavní třídy. Jedna strana domů byla ve vystavěná ve stylu secese, s bohatou štukovou výzdobou, strana druhá byla pak pojata velmi moderně: s architekturou z 20. a 30. let, ve stylu velkoměsta.
Pozornosti návštěvníka města jistě neujde funkcionalistická stavba firmy Baťa, který stál nedaleko Domu obuvi bratra Emila Richtera ze Zeleného stromu.
Expresionistickou stavbou je nynější městský úřad – původně Eskomptní banka a kreditní úřad, se sochařskou výzdobou. Chtěli jsme poukázat na rozdíl ve výrazu plastik, který je patrný při prohlídce na místě, avšak skvěle vyfocený záběr Václava Jelínka je natolik podařený, že devalvaci díla nedokumentuje.
Snad příště, protože vrstva barvy již dává zcela zaniknout původnímu výrazu. Autorem plastik by mohl být rumburský Josefa Bazant či Hans Aichinger z Liberce.
Ester Sadivová
