Měl jsem snahu, leč marnou. Když jsem vycestoval za výběžanské hranice severu severu, myslel jsem, že se cestou zastavím, obohatím duši nějakou tou kulturou a poreferuji… Muzeum skla v Harrachově, které je součástí areálu sklárny a pivovaru, stojí hnedle vedle silnice. Podařilo se mi téměř před ním zaparkovat a natěšeně jsem vzal za kliku vstupních dveří. No, zvenčí to ujde, ale uvnitř tedy nic moc. Všechny dostupné dveře ušmudlaně zavřené a na nich cedulky, že je všechno od kavárny po hajzlíky uzavřeno. Procházím mřížemi do patra, kde má být muzeum a dostanu mokrým hadrem po čuni… Nemám nárok, nikam mě nepustí, za chvíli zavírají (za 35 minut). Tak jsem zase vypadnul a pokochal se sněhem a okolní krajinou – tak se pokochejte taky, víc nebude. Nevím, jestli budu mít ještě někdy cestu a chuť.
