Když sjíždíme ze Šébru směrem do Svoru, při průjezdu Novou Hutí nejednoho z nás upoutá komplex několika stavení. Místo ideální pro hostinec s ubytováním, řekneme si. Historie této stavby sahá do roku 1750, kdy zde vystavěl Johann Christopf Müller z Okrouhlé sklářskou huť. Protože však měl stálé problémy s dodávkami dřeva a na trhu nebyl ve stávající konkurenci dostatečně úspěšný, o prosperitě se hovořit nedalo.
Když Müller zemřel, čtyři roky se snažila vést huť jeho žena Marie Elisabetha. V roce 1772 ji pronajala Johannu Antonovi Janckemu, což byl tehdy poručník jejích dětí a obchodník se sklem v Boru. Měl v úmyslu místo přivést k životu poskytováním ubytování pro formany. Jeho záměr se mu zrealizovat nepodařilo, protože vrchnost nechtěla tímto krokem poškodit zisky hostinců ve Svoru a v Jiřetíně.
Další nájemci neuspěli stejně; ani v době, kdy se stavěla císařská silnice (1794 – 97). Na konci roku 1799 huť koupil Anton Kittel z Falknova, který nadějně realizoval plány svých předchůdců a vystavěl zájezdní hostinec. Na jeho počest se místu říkalo „Antonínova výšina“. Avšak samotná sklářská huť měla stále větší problémy s odbytem, což zapříčinily také války napoleonské. Kittelovi zeťové museli nakonec pozemky a budovy prodat zákupskému velkostatku. Roku 1881 definitivně končí spojení místa s hutí, byla zbořena společně s byty pro zaměstnance. Aby nebyl nešťastnému osudu místa konec, 11. září 1896 byl objekt hostince úmyslně zapálen pobudou, který prý nedostal almužnu, o níž žádal. Vrátil se v noci před třetí hodinou a svým skutkem pomsty přinesl skázu.
Naštěstí nikdo nepřišel o život. Dobové fotografie nám ukazují vývoj usedlosti. Pohled před požárem, těsně po něm, což musela být velká událost i vzhledem k počtu fotografovaných osob, stejně jako máme možnost vidět stav po znovu vystavění, když vznikl zájezdní hostinec, hájenka a hospodářská stavení.
Vedle bývalé hájenky je na dobové fotografii dobře viditelný kříž, postavený kolem roku 1840 tehdejším provozovatelem hutě a hostince Antonem Futschigem. Zajímavostí místa Nová Huť také je, že zde železniční trať dosahuje svého nejvyššího místa. Avšak ačkoliv trať fungovala od roku 1869, na zastávku se čekalo déle, do roku 1914. Místo je však více známé v souvislosti s linií pohraničního opevnění z let 1937 a 1938, což si necháme jako nosné téma do podzimního času.
Ester Sadivová
