Zahrada bývalého kapucínského kláštera bývala obehnána kdysi ze všech stran zdí. Pamětníci si na ni dozajista vzpomenou. Po zrušení kláštera v roce 1950 sloužila svého času také jako plakátovací plocha, než byla zcela zbourána na severovýchodní straně. Zahrada byla v letech 1957 a 1958 adaptována na veřejnosti přístupný park, který byl pojmenován dle události, jež Rumburk všeobecně proslavila nejvíce – Park Rumburské vzpoury.
Dne 1. 6. 1958 došlo k odhalení sochy Nepokořený z dílny akademického sochaře Vendelína Zdrůbeckého (1923 – 1986). Symbolicky vystihuje nezdolnost účastníků vzpoury, kteří si byli vědomi, jak se trestá sebemenší prohřešek v době válečné, přesto se vzepřeli dalšímu pokořování. Podoba spoutaného klečícího muže s páskou nezakrývající zcela oči vychází z legendy, která se vztahuje k rumburské popravě tří hlavních vůdců vzpoury za rumburským hřbitovem 29. 5. 1918. Traduje se, že František Noha, znalý poměrů v Rusku, kde trávil léta zajetí, byl odhodlán dívat se smrti hrdinně do očí a odmítl si nechat zavázat oči, aby se tak s nezlomeným vzdorem díval do očí popravčí četě. Ve skutečnosti to měl být duchovně založený intelektuál Stanko Vodička, kterého však od jeho úmyslu odvrátil kaplan dohlížející na popravu.
Fotografie z parku nám připomíná jeho původní podobu. Kašnu zdobila ryba vytesaná dle barokní předlohy kamenosochařem Vladimírem Samlerem. Ta byla však po revoluci zcizena a zdobí s největší pravděpodobností některou ze zahrad v SRN, jak tehdy uvedla policie vyšetřující případ.
Velice zajímavý je pohled na bývalé účastníky Rumburské vzpoury, kteří stojí zády k hlavní třídě. Tam je dobře patrná proluka, která vznikla po požáru restaurace Zelený strom v roce 1958. A velký činžovní dům ještě nestojí. Mezi stojícími dekorovanými pamětníky vojenské vzpoury poznáváme např. Jana Pohanku, stojícího hned vlevo od tryskající kašny. Ten se velmi často objevoval v blízkosti sestry Františka Nohy – Barbory Kubíčkové. Je to pro muzeum osoba v tuto chvíli ještě stále záhadná. Na oficiálním seznamu vojáků souzených za účast na vzpouře se totiž nenachází. Přesto je všude uváděn jako účastník. Vysvětlení se však jistě najde. Jedno ze zajímavých zjištění odhalíme v květnu, v cyklu novinky ze vzpoury rumburské. Co se týká mužů na fotografii, objevují se na snímcích v muzejní sbírce, v kronice města, avšak vždy jako bývalí účastníci. Ve vzácných případech máme foto spojené s konkrétním jménem.
Jen málokdo z nás tuší, že v západní části parku roste vzácný áron planatý, který objevil s velkou slávou v regionu v polovině 19. století na Hrazeném botanik Wenzel Karl (1802 – 1870). Z dalších zajímavých rostlin je to lilie zlatohlavá a podbílek šupinatý. Co však s jistotou neuniklo pozornosti nikoho z místních je protiletecký kryt z doby 2. světové války.
Ester Sadivová
