Klášterní ulice bývala hlavní promenádní zónou v Rumburku a podniky zde sídlící se těšily velké návštěvnosti.
Na dobovém snímku vidíme velmi netypicky stavebně upravenou Chřibskou pivnici, spjatou se zajímavou historkou.
Když se známý historik Robert Lahmer (pocházející původně z Vrchlabí), potýkal s finančními problémy, osud mu přihrál zajímavou finanční výhru. Roku 1895 při posezení s přáteli právě zde zakoupil los a vyhrál hlavní cenu – 80 000 zlatých. Tím bezděky zajistil Lahmer budoucnost svému synovi, čerstvému absolventu farmacie jelikož byla právě ke koupi v České Kamenici lékárna „U císaře Josefa II.“ a udělal mu velkou radost.
Tak mohl po povinné praxi mladý Robert Eduard Lahmer začít s vlastní živností.
Ačkliv se jeho otec tímto zbavil tíživé starosti, protože finanční nedostatek mu delší čas nedopřával klidného spánku, jako by se štěstěna k němu náhle přesto obrátila zády. Nenadále zemřela jeho milovaná manželka Marie Carolina, rozená Holfeldová (pocházející z rodiny vlastníka firmy Holfeld a May). Naprosto zlomen touto ztrátou, utíkal Lahmer ke vzpomínkám.
Jako by to bylo včera, vybavoval si svůj nejšťastnější den, kdy se 15. června 1869 ženil v jiříkovském kostele sv. Jiří. Navíc byl posledním ženichem, který musel přispět na koupi kamene sloužícího na zakrytí Rytířského potoka protékajícího nyní pod náměstím. Ani přestěhování do České Kamenice k synovi ho nezbavilo černých chmur. Snad ho zasáhlo svým způsobem ještě více, jelikož cítil bytostnou potřebu vrátit se do Jiříkova, vrátit se „domů“. Ovšem štěstěna se k němu otočila zcela zády a osudného prosince 1898 Lahmer uklouzl na zamrzlém chodníku a zlomil si nohu.
O měsíc později byl raněn mozkovou mrtvicí (21. 1. 1899) a do milovaného Jiříkova byly převezeny jeho ostatky o dva dny později. Smutný vytoužený návrat.
Lahmer byl znám jako znalec a milovník hudby. Napsal České Nizozemí – hudební (1888, 1889), Chrámová hudba (1891), Chrámové varhany (1892). Od mládí se proslavil jako spisovatel, ačkoliv se profesně věnoval obchodu. Každý svůj spis sepisoval s mimořádnou pečlivostí z dostupných pramenů a kde chyběla fakta, nespekuloval. Dokonce získal informace o průchodu průských vojsk regionem v roce 1866 od kancléře Otto von Bismarcka, který mu zaslal opisy z válečných deníků. Již roku 1875 napsal Lahmer Pamětní listy z Jiříkova, dále Dějiny města Rumburka, Průmyslové dopisy ze Severních Čech, Kroniku města Šluknova a posmrtně byly vydány Pamětní listy Krásné Lípy. Jako místní buditel také často přednášel. Byl znám jako neúnavný pracovitý a stále zaměstnaný muž. Jeho největším povyražením byla pětidenní cesta do Itálie.
Ačkoliv osvětlil zásadním způsobem historii našeho regionu, nejsou mu dosud skládány patřičné pocty. V našich muzejích není k dipozici ani fotografie tohoto skromného velikána. Jeho dílo promlouvá za něj.
PS. Když příjde den zavírací, úmrlcí na rekreací, píjou pívo, karban vzývaj, vo rakev si nos utíraj – že by v Chřibské pivnici? To sotva, býval na ní umělecky velmi zdařilý krucifix. Takže pro zlé duchy žádné místo. Ale pivo se dováželo skutečně z Kreibitz a mělo říz.
