Tuhle jsme se nějak sešli u kuchyňského stolu nad jídlem a synátor četl cosi, kde popisovali nové pilíře důchodové reformy. Po chvíli tiskovinu znechuceně odhodil a prohlásil, že důchodu se stejně nedožije a tudíž jedinou jistotu má, že spořit do fondu v žádném případě nebude. Pravidla jsou nastavena tak, že z těch peněz neuvidí moc ani ten, kdo je spořil, natož někdo jiný (nepodléhají dědění v případě úmrtí). O nějaký den později mi jeden člověk vyprávěl, jak měšťáci málem přišli o auto i o život, když pomáhali řídit dopravu u prasklého vodovodního potrubí. Prý se na ně řítilo služební auto bez ohledu na jejich zapnuté majáky a nastavené zábrany. Když z něho po zastavení nakonec vylezl více než šedesátiletý profesionální řidič, tvrdil prý, že nic na silnici neviděl.
Vybavila se mi historka, kdy jsem už před pár lety volal na okresní pobočku zdravotní pojišťovny, že se primariátu oddělení po odchodu vedoucího lékaře znovu ujímá bývalý primář (sice sedmdesátník, ale lehce mě předběhl na schodech). A revizní lékař, starší o cca 10 let než on, mi funěl do telefonu: „Primář? A není na to nějakej starej?“
Už dlouho si říkám, jak si to ti papaláši představují? Opravdu mají představu, že budeme práci zadávat 70ti letému klempíři, chodit na operace k 70ti letému ortopedovi, v autobuse jezdit se 70ti letým řidičem? V dnešní době, kdy se u jakéhokoli výběrového řízení na volná místa zájemce dozví, že je ve 40 příliš starý do mladého a perspektivního kolektivu?
A proto jsem důsledně proti rušení a slučování ministerstev. Naopak, mělo bych jich být zřízeno co nejvíc. Události poslední doby mne totiž přesvědčují, že vedení takové instituce je vhodná pozice, pro niž je jediným předpokladem neschopnost, nemohoucnost a demence. Tak aby se dostalo na každého z nás!
