Před několika dny nás všechny „naše“, tedy „jejich“ veřejnoprávní televize informovala o tom, že „nám všem“ Evropská unie zakázala (!!!) naše domácí zabíjačky. A že už si doma ani nesmíme podříznout vlastní svini a sežrat si ji. Dovolím si pro přesnost, a aby bylo vidět, jak s námi ty „sv.ně“ z ČT manipulují, citovat (na co bychom pak měli internet, když se to dá stáhnout, že?): „Tradiční veřejné zabijačce, ať už ji pořádali hasiči, nebo zahrádkáři, učinila Evropská unie přítrž.” Konec citátu. To tvrzení o konci tradiční české zabijačky je, podle mého, tradiční protievropská „klausovina“. Už jsme to zažili mnohokrát, vzpomeňme třeba tu zhovadilost, podle níž jsme před lety „museli“ balit koblihy do celofánu, a podobně. Je to asi takhle (a čerpám opět z internetu) – co si děláme se svými prasaty (přesněji s naším jatečním dobytkem) upravují české zákony víceméně stejným způsobem přinejmenším posledních padesát let, a kecy prdy o zásazích Evropské unie na tom nic nemění. Platí totiž – stejně jako v případ koblih a dalších „zákazů“, které nám EU měla nařídit, že se Evropská unie i v oblasti bezpečnosti potravin řídí principem subsidiarity. To znamená, že nepřijme opatření, pokud je efektivnější učinit toto opatření na národní, regionální nebo lokální úrovni. Veřejnost logicky žádá, aby bezpečnost potravin byla na maximální možné úrovni. Komunitární právo proto s účinností od 1. 1. 2006 sjednotilo v celé EU právní úpravu výroby potravin v potravinářských podnicích, ale pozor (!!!) domácí příprava potravin pro soukromou domácí spotřebu nadále zůstala vnitrostátní záležitostí. Porážení zvířat upravuje v obecné rovině zákon č. 166/1999 Sb., neboli veterinární zákon, který byl aktuálně novelizován českým vnitrostátním předpisem. Jediné, co se v oblasti domácích porážek změnilo od 1. 1. 2012 v zákoně, je možnost úředně povolené domácí porážky skotu mladšího 24 měsíců. Právní úprava domácích porážek ostatních druhů zvířat zůstala nedotčena. Takže bych opět jednou rád, aby mi někdo z ČT vysvětlit, kterou částí těla přemýšlejí někteří její zaměstnanci pověření výrobou „europoplašných“ zpráv, protože mozek to rozhodně nebude. Otázkou zůstává, jestli by nám nějaké nařízení Evropské unie nepomohlo správně a rychle naložit s prasaty mezi novináři…
