Vyslechli jsme výzvy politbyra v Bruselu a vydali se poznávat Evropu. Uvěřili jsme, že i za hranicemi žijí lidé a vypravili se, pro začátek, jenom kousek za ně a byli jsme příjemně překvapeni. Ano, nejsou to žádní divoši, i když mají poněkud jiné stravovací návyky než my, ale rovněž používají příbory a stejné suroviny k vaření, přestože z jejich kuchyní vycházejí jiné produkty, než na jaké jsme zvyklí doma. Ale nebyli jsme tam jenom jíst. V sobotu 21. února využili jsme pozvání šéfa Eastclubu v Bischofswerdě a sněhovou vánicí vyrazili vstříc novým zážitkům. Poté, co jsme doklouzali do městečka, které je možná malebné v případě, že je vidět na krok, silnice jsou suché a svítí slunce, přivítal nás Heiko v historické budově, která kdysi fungovala jako hrnčířská dílna. Posledních šestnáct let se tu ale hraje bigbeat a příbuzné žánry. Krásný rokáč. Přiměřeně velký sál, příjemné chilloutové předsálí, dostatečné zázemí. Radost pohledět.
Překvapivě byla na začátek naší návštěvy naplánovaná vernisáž obrazů místního výtvarníka se širokým záběrem Tuomara Kirstena Richtera, šikovného samouka, který kutá v mnoha slujích výtvarného dolu. Ten představil obsáhlou kolekci grafik, fotografií i obrazů ze svého díla. Doslova narváno bylo v budově bývalého biskupství, příjemná atmosféra, vystoupení hudebníků a dlouhá, velmi dlouhá úvodní řeč. Jak řekla Dominika: „I svatbu jsem měla kratší.“
Zvláštní barevnost obrazů, řemeslná zručnost a opravdu široký záběr, to je první dojem, který si návštěvník z expozice odnese. Vernisáž sama je ale málokdy tou správnou chvílí pro detailní prohlídku, a tak se pokusíme do biskupství vrátit a snad i domluvit rozhovor s umělcem.
V Eastclubu bylo naplánovano vystoupení skupiny Roling Stones. Tedy jejich revivalu, v německy mluvící Evropě velmi populárního sdružení Starfucker z Berlína.
Trošku předběhnu a řeknu tohle: „Stouni“ to sice nejsou, ale hrajou je dobře. A ještě: Starfucker určitě neznamená to samé co Rolling Stones, ale nemyslím si, že by Mick Jagger proti tomuhle názvu protestoval.
{module bishopswerda12}
Přeskočil jsem, protože by tu měla být tahle gastronomická vsuvka:
Byli jsme totiž před koncertem pozváni na svačinku, na guláš, který obsahoval krom všech ingrediencí gulášových ještě například mrkev, který se podával s bramborami a s červeným zelím a se salátem z čerstvého salátu s rukolou a… ještě tam bylo určitě něco, s čím si normálně guláš dáváme, ale bylo to strašně dobrý!
Na cestě do Evropy je třeba otevřít nejen srdce a peněženky, ale také chuťové pohárky!
Tak, to je můj příspěvek k integraci.
Na koncertě bylo plno. Obstarožní hippie i mládenci a děvčata. Ceny na baru nijak závratné, spíš jako na nějaké „blejskavější“ tuzemské diskotéce. Kapelka se V TU CHVÍLI stala stouny! Ani nemuseli tolik špulit tvářičky.
Můj dojem ze sobotního odpoledne a večera v Bischofswerdě byl velkolepý.
Řekl jsem to při loučení Heikovi.
Přijeď v pondělí, odpověděl.
Myslel tím, že od pondělka do víkendu to bude zase mrtvé město.
Ach bože! To je mi tak povědomé. Je to stejné v jejich i našem středu Evropy na konci světa.
