Minulý týden se tu otevřel takový malý výběžkovský jazykový koutek, o slovech prázdných a o slovech nadbytečných. To mě donutilo dokončit rozmýšlenou úvahu o slovech, o nichž jsem si myslel, že je snad už v životě neuslyším, když nám vzniklo tolik nových (ke zmiňovaným „odklonit“ a „incestní převzetí“ bych přihodil třeba „pravdoláskař“, „potřební“, „tunelování“ – ono by se toho našlo).
Nevím, po kom to ta holka má, ale jazyky ji baví a zřejmě je i umí. Se svou chabou rodičovskou angličtinářskou výbavou jsem už párkrát musel poslouchat, že její slovní zásoba a výslovnost „is excellent“. Při dnešních technických možnostech pak není divu, že se přes koně seznámila s jednou chovatelkou za velkou louží a trénování jazyka přes Skype přerostlo ve známost, doprovázenou i vánočními balíčky.
V roce 2010 to bylo bez jakýchkoli potíží, pokud nebereme zřetel na fakt, že ona ten svůj dostala o zhruba týden dřív, než ten její dorazil k nám. Ovšem tenhle rok nás čekalo nemilé překvapení. Zatímco ona dávno přestřihla provázky a pronesla obdivné „Ou je“, k nám místo balíčku dorazila tlusťoučká obálka do vlastních rukou. Jaký to šok, když jsme po otevření zjistili, že jde o oznámení o příchodu zásilky z ciziny, jehož součástí je CELNÍ PROHLÁŠENÍ. K němu plná moc, aby pošta zastupovala adresáta při celním řízení, a několik příloh a poučení. Ještě štěstí, že se leccos dá dnes vyřídit elektronicky.
Cituji: „V případě dárku mezi soukromými osobami … je nutné doložit ještě prohlášení od odesílatele, ve kterém musí být uvedeno: rozpis zboží, přesná hodnota zboží (+ měna). Pokud zásilka obsahuje osobní svršky, …. , studijní potřeby, … je třeba prokázat užívání osobního majetku v obvyklém místě pobytu nejméně 6 měsíců před ukončením pobytu … je třeba doložit potvrzení o studiu.“
Inu, nějak se to celé podařilo vyřídit a balíček nakonec přece jen dorazil. Na dobírku. Celá ta sranda vyšla na necelou stokorunu, protože jsme nic neplatili (rozuměj = platí se jen poště za vyhotovení deklarace, protože nebylo doměřeno žádné clo a DPH).
Tak mě tak napadá – nechtěl by mi taky někdo platit za to, že nic?
