Skupina Rudovous vydala na sklonku minulého roku desku Krankoty, na idnesu o ní píše Ondřej Bezr tady (všiměte si ovšem, že se o téhle dece mluví v rozhovoru jako o hotové věci; no nic nejde tak rychle). Rozhovor, který dělal z frontmanem téhle skupiny Martinem Bonzo Čížkem Stenly Červinka někdy v roce devět poslal kolega Fefík. Vykopávka. Třeba vás to bude zajímat.Martine, co bys řekl čtenářům, kdybys měl představit vaši kapelu?Ježišmarja… Šraml, rokenrol, šanson, čínsko-bulharsko-ukrajinsko-turecko-německo-americkej bigbend. Odkdy spolu hrajete?Od roku 1996. https://youtu.be/O5mvy8voRHk
Texty vznikaj v hospodě, nebo je vymýšlíš někde na výletech a podobně?
Texty jsou vzpomínky městského pijáka na mládí prožité na Šumavě. Takže je píšu všechny já a je to prostě takhle daný. Prostě to co jsem si já užil s mojí prabábou, v takový vísce poblíž Kašperských hor, tak o tom se mi teďko zdá, já se probouzím do toho hroznýho šrumce, protože bydlím na Veletržní ulici v Holešovicích a tím právě jakoby jak se tím budím, jak se tím startuju, tak si potom ty kousky přepíšu, ty vzpomínky, a do toho je zakomponovaná ještě ta vopice, která je tam přítomná. Jsou to prostě vzpomínky na jinošství prožitý tam v těch kopcích…
Nedostáváš se někdy do konfliktu s vesnicí? Já jsem měl pocit při poslechu vašeho koncertu, že si z vesnice někdy děláte trošku legraci
.
Nenene, to vůbec ne to vůbec ne. To je jako Sergej Jesenin, on má přesně tenhleten vztah jako k tomu.
Já se přiznám, že nevím, jakej měl Jesenin vztah k vesnici.
No prostě to Rusko, ten odliv toho starýho života na tý Rusi, tak já ten romantismus cejtím taky v tom, protože dneska když na tu Šumavu přijedu, tak je to vzhůru nohama, než to co já jsem si užíval, a ten sentiment a ta stará tesknota je ve mně taková, že aspoň tu a tam se o tom zmínim v písničkách a v textech. Ale rozhodně si z toho nedělám legraci, ani omylem teda, moje srdce je zakopaný tam, v těch Kašperských horách.
Máš trému při vystoupení?
Strašlivou, já zvracim, mě natečou tadyhlety uzliny, takže tělní tekutiny, jak ode mě odchází, tak je zase musím doplňovat a občas se to sejde tak, že se dostanu do takový konzistence, že jsou v rovině těch vah a pak můžu něco hezky zazpívat. Pakliže se jedna z těch vážek trošku vychýlí, tak potom je to špatný.
Texty a hudbu teda píšeš ty, Martine?
Nene, jenom texty dělám já, a občas nějakou melodii a kluci z útržků těch melodií udělají písničky.
Kde jste měli největší úspěch?
Davide, kde jsme měli největší úspěch? – Na Grabštejně u Liberce, moc krásnej folkovej festival, kde jsme teďko hráli a tam to bylo pěkný.
Hrajete taky na svatbách a na tancovačkách?
Nejradši, nejradši. Na tancovačkách nejradši. Nebo na svatbách jsme ještě nehráli… jo hráli jsme na svatbě taky, měli jsme jednu tancovačku a jednu svatbu a vždycky to bylo jako krásný. My totiž potřebujem vždycky, aby se ty lidi trošku lízli, aby to trošku schroustli, protože tam kde je to takový suchý nebo se od toho očekává něco jinýho, tak ty lidi se polekaj, odejdou, tam kde se počítá, že bude tancovačka, zábava, tak tam to vždycky zapadne, do nějaký hospody…
Co na Rádiu 1, tam vás hráli?
Tak ono nebylo co, my jsme udělali jednu desku, teď na Vánoce chystáme druhou, takže z tý možná něco dáme… voni lidi někdy pouštěj občas na rádiu některý naše starší písničky, úplně nejstarší a Máňu nebo tak….
Vydali jste desku Krankoty. O čem je?
Vzpomínky městského pijáka na mládí prožité na Šumavě. Ta deska se jmenuje Krankoty podle jedný usedlosti v kopcích poblíž Kašperských hor, kde žili loupežníci a my tam dodneška jezdíme si dělat takovýho bobříka odvahy, kdo tam přespí v těch rozvalinách, tak je největší borec – a celá ta deska je o houbách, a o těch lesích tam a o chlastu..
Tam se taky těžilo stříbro…
Jasně, zaplaťpámbů se to zastavilo, Liščí hora zůstane tak jak byla.
Co bych na vás ještě měl…
Já musím jet ještě zahrát na jednu svatbu.
Dneska, jo?
No, ještě tady bratranec se mi žení…
Poslední otázka: Já jako posluchač jsem spíš vystopoval irské vlivy, pomalu až k pop-rocku či country, pomalu až k ragtime, jsou to správné asociace?
Máte dobré uši, pane redaktore, je to přesně tak, jsou to všechno věci, které my máme upřímně rádi a z nich to mixujeme, protože my už jsme slyšeli, já a ten basista, všechnu hudbu na celým světě, která je, a už si z toho jenom tak taháme ty věci, já třeba hudbu vůbec neposlouchám, jenom jsem zvědavej o čem se mi bude zdát, abych to ráno zase dal dohromady
Ještě dotaz: Rudovous jste vy?
Nene, Rudovous je jenom slovo, Rudovous je slovo který se nám hodilo k tý muzice, ale nebylo to myšlený kvůli tomu, že já mám zrzavý fousy…
A co to teda znamená, proč se jmenujete Rudovous?
To je právě to, co my nevíme. Je to slovo, který zní tak trošku jako taková šikmá plocha, označení takovýho toho zemitýho člověka, esence toho všeho, přirovnání k nějakýmu životu, který nikdy nebudu žít, Rudovous, to musí bejt nějakej dřevorubec nebo desperát – a ten Kurosawa to teda taky není, to mi lidi pořád nosej ty filmy, já to ještě ani neviděl.
(Samozřejmě Sorry stále vychází, objednat si ho můžete tady)
