Festival pro radost byl trošku pláči, Wabi Daněk u Kocoura kromě svých starých pecek předvedl fenomenálního kytaristu Miloše Dvořáčka a kousek za humny, tuhle v Libchavě, je skvělé místo, kde bych klidně bydlel.
Ale po pořádku.
Naše, pro tento víkend /8.-9. 9. 2012/ poněkud oslabená redakce čítající jednoho muže se projela v pátek a v sobotu výběžkem spíše v rekreačním tempu, neboť je třeba občas se i rekreovat. Příští víkend totiž například bude událostmi nabitý k prasknutí a tak je třeba nabrat síly.
V pátek hrál na zámku v Libchavě Václav Koubek. Libchava je vesnička u České Lípy a když tam pojedete v noci a budete mít stejný orientační smysl jako já, zámek najdete až když ji projedete dvakrát tam i nazpátek. K zámku neukazuje žádná šipka, ale místní vás navedou. Zámek samotný vypadá z povzdálí jako přepůlený zámek šluknovský a uvnitř najdete hromady fotek z Indie, Tibetu a vůbec ze světa plného romantiky a určitě se mu budeme věnovat v blízké budoucnosti o dost podrobněji.
Koubek hrál v přilehlých bývalých hospodářských budovách a odvedl standardní vystoupení, napůl koncert, napůl standUP nastojáka.
V sobotu měli u Kocoura ve Varnsdorfu potlach, my jsme tak tak stihli vystoupení Wabiho Daňka. I když nepíše písničky na tuny, ty které hraje jsou už asi na furt zlatým fondem takového chlapáckého zpívání; nevadí, zase bude líp o rozchodech a hledání naděje mě tradičně rozpláče.
Wabiho na koncertech doprovází kytarista Miloš Dvořáček a nejenomže jeho hra na kytaru je opravdu skvělá a skoro až „obžerská“ (jako když hraje jeho syn na všechny možné bicí nástroje), ale zahrál tu i několik vlastních písní a předvedl se tak jako zdatný autor.
V Rozkroku v sobotu pokračoval Festiválek pro radost koncertem dvou hudebních skupin a s lítostí musím napsat, že do tohoto kloubku si příliš diváků cestu nenašlo. Na vystoupení skupiny Čistírna pokaždé jinak, která hrála (vysoce odborným termínem) jako z praku jich byla jenom hrstka a podle informací od organizátorů byla situace stejná i v pátek, kdy festival začal.
Škoda.
