O adventní Vídni se toho vypráví mnoho. Je prý krásná, okouzlující a blýskává. Rozhodla jsem se tedy odskočit si z ruchu předvánoční východočeské metropole Pardubic (Hradečané odpustí) a ruchu evropské metropole. A opravdu: je krásná i okouzlující. A také plná punče. 
Punče v hrníčku, s příchutí pomeranče, třešní, jamajského rumu, tradiční a sposta dalších. Tradiční trhy jsou plné i dalších dobrot, ovoce máčeného v čokoládě, kvalitních sýrů, pečených brambor a polévek podávaných v chlebu.
Českého turistu zvyklého na párek v rohlíku a klobásu takové pochutiny naprosto nadchnou. Smířit se však musí s jedním: není sám, koho napadlo vyjet za krásou Vídně. Ulice jsou plné lidí bloumajících od nikud nikam.
Když se ale člověk přizpůsobí vláčnému tempu turistů, jde všechno líp. Potom už stačí procházet ulice, postupně narážet na trhy a ochutnávat punč. A že je opravdu vynikající. Stánkaři jsou usměvaví, poradí a mluví výbornou angličtinou. Ochutnala jsem i vynikající svařák, jemný a lehce kořeněný.
Přes všechny ty chutě a vůne by člověk skoro zapomněl na všechnu tu vyzdobenou nádheru okolo. Vídeň je jako výkladní skříň různých vánočních ozdob, které svítí a blikají. Působí ale vcelku nenásilně, představovala jsem si to podstatně kýčovitější. Sníh není nikde, na náměstí tedy leží hromady slámy, kde děti norují, staví bunkry a slámové sněhuláky. Galerie Albertina, osvícená dáma, láká na Magritta a kdo podlehne, neprohloupí.
Vánoční Vídeň opravdu kouzelná je. Voní pečenými kaštany, které chutnají lépe, než voní. Blýská se a třpytí a vánoční atmosférou dýchá. A koho ten ruch a shon unavuje, může vždycky zalézt do jedné z kavárniček a vychutnat si pravou vídeňskou kávu a sacher dort.
