Vypnul jsem dneska televizi, protože mi to už opravdu lezlo na mozek.Zůstal jsem na sociálních sítích a sleduju po očku reakce na to, jak na výběr nového ministra/ryni kultury reaguje „kulturní fronta“.
Přátelům by se líbil Ivo Mathé, hrozí se poslankyně Aleny Hanákové protože třeba „kultura jako taková je velmi zajímavá, pěkná … kulturní věci mám ráda...“, jak řekla, nepříliš obratně, Týdnu.
Mathé naproti tomu jeví se jako správný mazák, zná správné lidi a správní lidé znají jeho.
Paní Hanáková vypadá v tomhle světle, jako taková Nanynka, která po večerech maluje kulisy, učí děti zpívat a možná se zná z Vizovic s Bolkem Polévkou.
Na celé věci mě děsí, jak si správní lidé myslí, že správný ministr bude podporovat správnou kulturu.
(Osobně za základ správné kultury považuji naučit děti jíst příborem a nenaučit je lhát.)
Když pominu úplně idální model, kdy bude ministerstvo kultury zrušeno, bylo by samozřejmě fajn, kdyby mu velel člověk vzdělaný a osvícený, obávám se nicméně o jeho duševní zdraví už teď, protože by seděl ve vládě, kde za obsluhu příboru a pravdomluvnost nemůžu dát ruku do ohně ani náhodou.
Bude disponovat směšnýným rozpočtem, nemůže se zavděčit všem.
(Navíc kulturu může podporovat kterýkoliv ministr, viz. třeba bruselská plastika Davida Černého podpořena původně z jiné než kulturní kapitoly státního rozpočtu; Saša Vondra ideální ministr čehokoli).
Ministr kultury bude nakonec jenom státní úředník, který bude rozdělovat peníze a opravdovému kulturnímu činu nemůže zabránit.
Tak se z toho, soudruzi umělci, přeci ne ne cháme vyvést z míry.
